miraculous - Ona je moje, Felixi

24.

Tak za prvé vám chci poděkovat za překonanou hranici tří tisíc jak u této, tak i u minulé knížky. Za druhé za to jak jste hlasovali pro ty šaty, nahrnulo se mi více odpovědí, než jsem čekala. Děkuji.

Vaše
Chat911 🐱 💜
______________________________________

Chat Noir:

"Zkus si prosím tě ještě jednou ty červené" řekl jsem Mari, poté, co jsem viděl všechny ty šaty. Ona tak učinila a o deset minut jsem před sebou měl dívku, která vypadala úplně jako pravá princezna.

"Máme ty správné" a usmál jsem se.

"A co teď?" řekla Mari. Já jsem se zvedl a vzal ji za ruku a posadil na židli. Ona mě jen nechápavě pozorovala.

"Věř mi princezno" ona jen kývla a poté se už ani nehnula. A já jsem jí mezi tím rozpustil vlasy a učesal je, přidal čelenku, a nakonec ji jemně nalíčil.

"Máš nějaké černé podpatky, a černé krajkové rukavice?" zeptal jsem se jí.

"Černé boty bude mít asi maminka, ale ty rukavice asi ne"

"Skoč se kouknout po těch botách, a já zařídím ty rukavice a sejdeme se tam, kde máš být, podle toho v kolik tam máš být a kde to je" snažil jsem se, aby nepřišla na to, že o tom vím, ale také ji upozornit na to, že už má jen patnáct minut.

"Dobře, tak je to u Agrestů, za PATNÁCT MINUT" rychle vyběhla a já také. Naštěstí jsem věděl, že je máme v pokoji, po mamince.

Rychle jsem vešel, proměnil se a opatrně, šel do místnosti, kde byla taková maminčina svatyně. Bylo tam všechno, od jejich oblečení, po její oblíbené šminky. Otec ji pořizoval téměř všechno, ale nebyl druh oblečení, které by neměla. Často tady po nocích trávím čas a procházím to co tady je, a pokaždé najdu něco nového. Rychle jsem vzal ty rukavice a tašku, která by se k tomu hodila a běžel do pokoje, kde jsem se proměnil.

"Ahoj" řekl jsem, když jsem tam skočil, ze střechy.

"Kde jsi to sehnal?" řekla, když jsem jí to dal.

"Ale to není důležité, teď si ale prosím tě vyndej věci z taštičky a dej je sem" nejdřív byla zaskočená, ale potom ohromená, když jsem jí vytáhl.

"To si nemůžu vzít, vždyť je naprosto úžasná, ne to si prostě vzít nemůžu" řekla a vrátila mi ji zpátky.

"Mari ber to jako dárek jo, vezmeš si ji zapůsobíš, splníš si sen a budeš šťastná, poté já budu šťastný a to je ten největší dar, co by jsi mi mohla dát a teď to rychle přendej, ať to stihneš" ona jen kývla otočila se a poté mi vrátila tu růžovou.

"Mari, proč jsi mi ji dala?" udiveně jsem se na ni podíval.

"Abych měla důvod ti ji vrátit" řekla, dala mi pusu na tvář a zazvonila. Já se jen usmál a odskákal nenápadně do svého pokoje, a tam se přeměnil.

"Adriene, návštěva právě dorazila, tak ji pojď prosím přivítat" řekla Nathalie a já vyšel, ze svého pokoje a i když už jsem ji vyděl, tak mi stejně malinko zčervenali tváře, z toho, jak je nádherná.