,,Řekni mi něco o sobě," pobídl mě Justin, když jsme právě procházeli kolem velkého kluziště plného všech věkových kategorií, za kluzištěm se tyčil největší vánoční strom New Yorku. Nacházeli jsme se na samém konci zasněženého Central Parku.
Pokrčila jsem rameny. ,,Není co."
,,Ale určitě jo," zasmál se. ,,tak třeba.. kdy máš narozeniny?"
,,Dvacátého července." zamrmlala jsem.
,,Máš nějakýho sourozence? Asi si o tom včera mluvila, ale tak trochu jsem tě neposlouchal.." uchechtl se provinile.
,,Jsem jedináček, ale vždycky jsem chtěla mít dvě mladší sestry a jednoho staršího bráchu. Pamatuju si, že jsem si to přála každé vánoce a pak jsem byla zklamaná, když jsem pod stromečkem našla jen hračky." uchechtla jsem se.
,,To jsme na tom stejně," věnoval mi sekundový pohled. ,,taky jsem vždy chtěl sourozence a pak, když jsem ho měl, i když nevlastního, jsem chtěl být pro tátu zase na prvním místě."
,,Myslím, že pro něj budeš navždy na prvním místě." usmála jsem se, přikývl. Před námi se objevil velký nazdobený vánoční strom, řekla bych větší něž minulý rok. Byl sladěn do zlaté barvy, byl zasněžený a byl nádherný.
Chtěla jsem začít mluvit, ale přerušil mě malý černovlasý kluk, který přímo před námi uklouzl na ledě a spadl na zadek. Justin byl pohotový a ihned ho zvedl, dřív než se stačil vzpamatovat, držel ho v náručí. Musela jsem se začít usmívat, protože to byla stránka Justina, kterou jsem neznala a byla ohromující.
,,Hej, si v pohodě kamaráde?" zasmál se Justin a podíval se na něj.
Kluk přikývl. ,,Jo, jsem v pohodě."
,,Dobře, tak běž za ostatníma a dávej pozor, jasný?" řekl s úsměvem Justin a dal ho na zem. Černovlasý kluk s čepicí přikývl a odběhl za ostatními dětmi, které se smáli a házeli po sobě sníh. ,,Tak další otázka, proč práva?"
,,Asi geny, řekla bych?" zastrčila jsem si ruce do kapes. ,,Už od dětství mě tátova práce fascinovala. I když mi dá škola zabrat, zvlášť zkoušky, nelituju toho že jsem do toho šla. A navíc chci aby na mě byl otec pyšný."
,,Myslím, že by na tebe byl otec pyšný, i kdybys dělala cokoliv jinýho." řekl a zastavil se. ,,Spala si vůbec? Máš hrozný kruhy pod očima." přejel prstem po mých kruzích, které jsem se pracně snažila zamaskovat, ovšem marně. Doufala jsem, že si toho nevšimne.
,,Ne," vydechla jsem. ,,musela jsem se učit. Zkoušky mám za chvíli a jsem pozadu." pokrčila jsem rameny a olízla si své suché rty, podívala jsem se na Justina, který se začal z ničeho nic vážně hodně usmívat. Já svraštila obočí.
Zvedl hlavu a jeho ukazováček směřoval nad nás. Zmateně jsem se podívala nahoru a uviděla svěšené zelené jmelí, a my jsme stáli přímo pod ním. Vykuleně jsem se na něj podívala, zatím co on měl na tváři úšklebek.
,,To ne." zakryla jsem si obličej rukou a začala se smát.
,,Ale ano." řekl škádlivě Justin a sundal mou ruku z mého obličeje. Smích mě přešel, když se ke mně nahnul a zastavil se kousek od mého obličeje. Naše nosy se začaly dotýkat a jeho dech narážel do mé tváře, jeho oči mě skenovaly.
Pocity ve mě začaly bouřit a mé srdce začalo bušit. Když si Justin všiml toho, že jsem znejistila, neváhal a přitiskl jeho teplé rty na ty mé. Mým tělem projela vlna a mé ruce se z ničeho nic obtočily kolem jeho krku, přitáhla jsem si ho blíž. Stačil pár pohybů a mě se to zdálo jako nekonečná věčnost, a tu věčnost jsem chtěla zachovat.
Nakonec jsme se od sebe, oba trochu zadýchaní, odtrhli a podívali se na sebe. Člověk by řekl, že nastane trapné a zmatené ticho, ale nebylo to tak. Já se začala usmívat, stejně jako Justin, který si propletl jeho prsty s těmi mými.
,,Jedeme si zabruslit?" kývl hlavou ke kluzišti, kde bylo už o trochu méně lidí.
,,Když mě to naučíš." uchechtla jsem se a začala ho tahat směrem k půjčovně bruslí, kde stála shodou náhod usmívající se Lori, i s Joshem po boku. V tu chvíli jsem si uvědomila, že jsem po dlouhé době alespoň trochu šťastná.
