32. - Přeživší

519 61 13
                                    

(Minule…)
Už se jim podařilo najít Bena, Willa i Lunu, ale po Stínovi jakoby se slehla zem. Možná doslova.
„Snad se mu podařilo utéct.“zašeptal Nicholas a otočil se na Emily. „Tohle nemá cenu. Měli bychom se vrátit.“
„Hmm, asi máš pravdu.“odpověděla Emily a vydala se s Nickem na zpáteční cestu k Miře a Felixovi.

Mezitím v královském paláci…

Král Meghren dnes nebyl v moc dobré náladě. Jeho dříve věrné služebnictvo se včera s několika dalšími obyvateli Teloronu vzbouřilo. Tajně vnikli do zbrojírny a opatřili si zbraně. Potom se nepozorovaně dostali do hradu a pokusili se Meghrena zabít. Jejich hlavy se už několik hodin houpaly nad vstupní bránou do města. Ale ani poprava nevinných lidí krále nijak neuspokojila. Jeho království se začalo neodvratně řítit do zkázy. Cítil to. A taky věděl, že s tím musí něco udělat.
„Vaše Veličenstvo! Mám pro vás velmi dobrou zprávu.“ Vyrušil krále z rozjímání hlas jednoho ze stráží, který právě bez ohlášení vtrhl do trůnního sálu.
„Co se děje?! Proč mě otravuješ!“ vyštěkl naštvaně Meghren a prudce se postavil.
Strážný se hluboce uklonil a pokračoval: „Omlouvám se, pane, ale ten voják se probudil.“
Meghrenovi se blýsklo v očích. Na tento okamžik čekal už tři dny. Jediný voják, kterému se podařilo dostat pryč od toho masakru, se konečně probral.
„Rychle, zaveď mě k němu!“ rozkázal a následoval strážného do řádové nemocnice v oddělené části místního kláštera.

Jakmile za sebou sestra zavřela dveře, král přistoupil k posteli a zatřásl s omámeným vojákem.
„Řekni mi, jak to bylo? A jak se ti sakra podařilo utéct?!“ zakřičel na něj, hrubě ho posadil a opřel o stěnu. Voják se rozkašlal a několik nekonečných vteřin se snažil popadnout dech. Když se mu to podařilo, bolestně si povzdechl, se strachem v očích se podíval na krále a chraplavým šepotem začal svůj příběh.
„Můj oddíl čítal deset vojáků, pane. Měli jsme normální obchůzku po vesnicích na severu, když najednou jsme uviděli po cestě jít nějakou dívku. Byla sama, celá se třásla. Chtěli jsme jí pomoct a tak jsme přišli blíž. Ale jakmile si nás všimla, vykřikla a začala od nás utíkat. Dohnali jsme jí a všimli si, že to je Mira z rodu Zara. Ta dívka, kterou hledáme. Obklíčili jsme jí a trochu si s ní hráli, když z lesa vyběhl nějaký mladík. Pustil se s námi do boje. Za chvíli se k němu přidal další mladík s dívkou. Nakonec nás všechny porazili. Byl jsem ještě trochu při vědomí, když se ti dva muži bavili o nějakém amuletu. Z posledních sil jsem se odplazil pryč. Dostal jsem se až do vesnice, odkud mě převezli sem.“
Král Meghren vytřeštil oči. „O amuletu? Oni mluvili o nějakém amuletu?!“ pronesl zděšeně. Voják unaveně přikývl. „Mohl by to být…? Ne to ne… On nemůže být… Ale co když přece…?“ mumlal si pro sebe král a přecházel po pokoji sem a tam. Najednou se prudce zastavil a otočil se na strážného. „Nech po celé zemi rozhlásit nové rozkazy!“ vykřikl a na tváři se mu rozlil zlověstný úšklebek. „Nařizuji, aby…“

***

O několik dní později v horách…

„Nečekal jsem, že v těchhle místech narazíme na nějakou vesnici.“ Pronesl zamyšleně Felix a seskočil z Luny. Potom pomohl dolů i Miře a obrátil se na Nicholase. „Myslíš, že je to tady bezpečné?“
„Bezpečné to bohužel není už nikde.“řekl Nicholas a dodal: „Nasaďte si kapuci a jdeme prozkoumat tu vesnici.“

Moc velká vesnice to nebyla. Felix napočítal jen šest domů, z toho dva nevypadaly moc obyvatelně. Potom tady byla strážnice, malé stáje a hostinec. Naši unavení a hladoví uprchlíci tam okamžitě zamířili. Nechali koně ve stájích a vstoupili do hostince.

Duch lesa [DOKONČENO]Kde žijí příběhy. Začni objevovat