Mitch Hale - Začátek Konce

Je konec

„To neudělám.“ Zavrtěla hlavou matka. „Navíc bys měl vědět, že pro nás jsou lidské vztahy nepodstatné. To, že máš v lidském světě příjmení Hale, nic neznamená. Nenarodil ses tak. Oni ano.“
Najednou mě sevřela velmi silná bolest. Padl jsem na kolena pod jejím nátlakem. Viděl jsem to. Viděl jsem hroutící se svět.
„Není čas.“ Řekla matka. „Musíš to udělat. Navíc bys měl vědět, že tě zradili. Nikdo z nich se tě nepokusil zachránit. Dal jsi část své moci tomu Haleovi k ničemu.“
Než jsem stačil cokoliv udělat, luskla prsty a já se ocitl zpět ve světě lidí, přímo vedle Dereka.
Snažil jsem se rozdýchat to, co mi řekla.
„To nemůže být pravda.. Ne.. Ne..“ Šeptal jsem.
Derek se díval z okna na zapadající slunce. Díky rudo zlatým paprskům, odrážejících se o jeho alabastrovou pleť, vypadal jako bůh krásy.
Za ním se ozval zvuk klapajících podpatků, který jej donutil se otočit. Láskyplně se zadíval na tmavovlásku, která za ním přišla a políbili se. Lámalo mi srdce se na to dívat. Takže se znovu oženil, huh.. S Breaden. Co se stalo se Scottem? Pokoušel se mě, alespoň on zachránit?
„Už nejsme svoji, hm?“ Zašeptal jsem.
Viděl jsem, jak se zarazil a jeho oči se zadívaly přímo na mě. Pootevřel pusu zděšením a úžasem v jednom.
Cítil jsem, jak mi stéká po tváři slza. Jedna. Jediná.
„Sti.. Prosím..“ Zašeptal.
Cítil jsem, jak se ve mně zvedá vlna vzteku. Větší, než kdy jindy. Za mnou se přes celou zeď objevil ciferník hodin. Mé srdce se spojilo se všemi žijícími Haley.
„Dovol mi to vysvětlit.“ Prosil on.
„Není co vysvětlovat. Dal jsem ti šanci. Dal jsem ti víc, než jen to. Dal jsem ti sám sebe. Obětoval jsem toho pro tebe tolik. Dokonce to nejcennější, co mám. Svou nadpřirozenou moc. Svůj život. A ty sis toho nevážil.“ Řekl jsem s kamenným výrazem.
„Dereku, co to má znamenat?“ Ptala se Breaden.
„Šel jsem proti svým rodičům. Vrátil jsem se několikrát na Zem jenom kvůli tobě. A čím ses mi odvděčil ty, huh?! Podvedl jsi mě, Dereku. A zklamal. Neuvěřitelně zklamal. Když jen pomyslím na to, že jsem se tě ještě před pár minutami pokoušel zachránit. Ale víš ty co? Je konec. Konec mezi námi dvěma. Konec Haleů. Váš čas vypršel. Podmínky smlouvy musí být splněny.“ Řekl jsem.
Vykulil oči. „Ta smlouva.. Byla uzavřena s tebou..?“
Takže o ní věděl... Dobře pro něj. Musel vědět, že to tak dopadne. Zhluboka jsem se nadechl a odpoutal se od lidských citů. Kdybych to neudělal, mohlo by mě to vzít s sebou a to bylo něco, co jsem rozhodně nechtěl.
„Sbohem, Dereku...“ Řekl jsem tiše a vztáhl ruku nad sebe. Byl čas.
„Hodiny..“ Řekl jsem s bezcitným pohledem. V mysli se mi ukázaly obličeje všech Haleů v historii. Všech, kteří měli být zatraceni.
Usmál jsem se. Bolelo to, ale byla to pomsta. Bylo to vítězství. Vítězství Smrti. Moje vítězství.
„Dvanáct hodin - Zatracení časoprostorem...“