Azkabanská princezna aneb Sharlotta Lestrangová II.

Že by měl konkurenci?

,,Whitová Viktorie!" bylo první jméno, které McGonnagalová zvolala z nás posledních tří. Viky šlo pomalým nejistým krokem až k moudrému klobouku. Jakmile došla až k stoličce, posadila se na ni, a již zmiňovaná učitelka přeměňování jí nasadila onen klobouk, jenž zde zanechal Godric Nebelvír. Šlo vidět, jak chvíli promlouvá do její duše až nakonec vykřikl: 

,,Havraspár!" Viky, teď už klidným, krokem šla vstříc Lence k havraspárským. Moc dlouho ta pohoda, ale netrvala, protože profesorka vykřikla další jméno:

,,Goldstein Radim!" ten, na rozdíl od Viky, šel sebejistým krokem až ke stupínku a také se na třínohou židličku posadil. Moudrý klobouk se rozvaloval na jeho hlavě a rozmlouval s ním, do jaké koleje by asi tak patřil. Dřív než jsem se stihla zase zamyslet nad, pro mě, zakázaným tématem, klobouk vyhrkl:

,,Zmijozel!" Radim se zase postavil a v klidu došel až k Blaisovi a Dra-Malfoyovi, kteří o něčem horlivě diskutovali.

,,Blacková Viktoria!" promluvila do ticha McGonnagalka a já se sebejistě rozešla vstříc osudu, v jednom jsem měla jasno, do Zmijozelu nejdu i kdyby mě na nože brali.

,,Tak, co pak to tu máme-" mohla jsem jen doufat, že mě ten stupidní klobouk neprokoukne. ,,jsi velice inteligentní, mazaná, ctižádostivá, ale taky převelice moudrá, tak kam s tebou?"

,,Hlavně ne Zmijozel, prosím, Havraspár."

,,Jsi si jistá? Ve Zmijozelu bys byla třída, vynikla by jsi. Jedna tvá část tam chce, ale druhá je proti, tak ať je to tedy-"

,,Havraspár!" vykřikl teď už na celou Velkou síň a já si oddychla. Jakmile mi klobouk sundali, rozešla jsem se k orlům. Můj pohled však stihl zavadit za onoho blonďatého náfuku a já se musela zašklebit, abych mu tím jasně dala najevo, že žádné Já a ON, není. I když......NE je prostě NE, možná a dost! je dost divný když člověk svádí boj sám se sebou, ale mě se to právě děje. Posadila jsem se mezi Lenku a Viky, jenž seděli, díky Merlinovi, zády k zmijozelskému stolu. Než však stihla jedna z nich něco říct, promluvil zase Brumbál.

,,Milý studenti rád bych Vám představil vaši novou profesorku Obrany proti černé magii, Dolores Umbridgeovou!" zvolal a můj pohled se stočil k růžově oblečené ženské, jenž ji znám z ministerstva. Žába jedna růžová, znechutila mi kočky. Brumbál nestihl nic namítnout a ona už se rozpovídala o tom, jak je naprosto šťastná, že tu může učit a podobně. To jsem samozřejmě nevnímala, protože ji mám vy víte kde. Koukala jsem jen tak do stolu a čekala na jídlo, když v tom jsem na sobě ucítila pohled, ne ten Malfoyův, ale jiný. Stočila jsem svůj pohled k nebelvírským a tam mě pozorovaly jedny kaštanově hnědé oči (Pozn. Aut.: má jinou barvu očí napište mi to, prosím, do komentářů, děkuji), zadívala jsem se pořádně a spatřila kštici zrzavých vlasů. Skoro až automaticky jsem si odvodila, že to je starší bratr toho zrzouna Weasleyho, který se baví s Potříkem. Poznala jsem, že se jedná o jedno dvojče z rodiny Weasleyových, ale už jsem vážně netušila jestli je to Fred nebo George. Povšimla jsem si, jak si mě prohlíží a bylo mi to lehce nepříjemné naopak do zad se mi nejspíše pokoušel vypálit díru D-Malfoy.