๑♡STALKER♡๑ ✓

13.

Je ráno asi 9 hodin a dnes večer se konečně uvidím s rodičema. Honey ještě spí. Tak se natáhnu pro mobil a zjistím, že mám novou SMS a nějaké další zprávy. SMS je od rodičů. Prý za to nemůžou, ale mají v práci nějaké problémy a vrátí se až v pátek. No to snad ne. Sice je to mezi mnou a Honeym lepší, ale já už chci do školy!
Pak tu mám taky zprávu od Niki:

Nikol: ahoj Sári, cestou když jsem šla v pátek domů mne srazilo auto, jsem v nemocnici

Odepsala jsem jí, že mně to mrzí a kdybych mohla tak ji přijdu navštívit.
Pak jsem zkontrolovala nějaké upozornění od Facebooku, že někdo zase slaví narozeniny a nakonec je tu ještě zpráva od Willa.

William: ahoj, díky za včerejší večer, moc jsem si to s tebou užil, snad se ještě někdy uvidíme

Chtěla jsem mu odepsat, ale v tu chvíli jsem ucítila polibek na krku. Trochu jsem sebou trhla.
,,S kým pak si píše moje zlatíčko?" zeptal se a podíval se mi do mobilu, který jsem rychle vypnula.
,,To ti může být jedno." řekla jsem.
,,Ale no tak. Ukaž mi to!" řekl přísně. Položila jsem mobil na noční stolek, musím tuhle situaci nějak zachránit.
Otočím se k němu a snažím se ho políbit. Zabralo to. Vášnivě ale celkem hrubě mně líbá. Přesouvá se nade mne, ale nepřestává. Ležím zase pod ním, asi má rád ve vztahu dominanci. Najednou cítím jak mi zase přivazuje ruce. Kde vzal sakra ten šátek? Chce mě zase pořezat?! Začínám se bát. Odtáhnul se a zadíval se mi dlouze do očí. Pak se narovnal a sáhl pro můj mobil. No to snad ne. Proč já kráva nemám heslo?! Přečetl si zprávu a mrštil s mým mobilem. Letěl přes celý pokoj až dopadl do mého křesla.
,,Honey..." zmohla jsem se jen na tohle slovo. Chytil mně pod krkem a začal na mně řvát.
,,Tak ty jsi se byla jen projít na vzduch? A já tě všude hledal a pak ti ani nic nevyčítal! Do prdele já se tak snažím, a ty?" jeho tisk sílil. Do očí se mi zas hrnuly slzy.
,,Tak to ne holčičko, tohle bylo opravdu naposled! " řekl a pustil mně. Ani jsem se nestihla nadechnout a ucítila jsem na své tváři štiplavou bolest.
,,Chceš k tomu snad něco říct?" křikl.
,,Já si můžu dělat co chci!" vykřikla jsem skrz slzy.
,,No to teda nemůžeš! Ty jsi moje! Nebudeš se bavit s nikým jiným! Nebudeš dělat věci, které ti nedovolím! Pochop to už! " zakřičel ještě a vstal. Vzal další šátek a přivázal mi k posteli i nohy.
,,Honey, prosím..." pípla jsem.
Nejdřív chvíli neodpovídal.
,,Ano? O co prosíš?" zeptal se pak klidně.
,,Neubližuj mi." zašeptala jsem a další slza mi stekla po tváři. Jen se zasmál. Jde z něj fakt strach.
,,Budeš tu takhle ležet dokud se mi neomluvíš." řekl a odešel. Jako vážně? Já se mám omlouvat jemu? To on mě tady fackuje!

Když se vrátil zpátky nahoru, nesl s sebou plný talíř palačinek se šlehačkou a lesním ovocem. Můj mobil dal na stůl a sám si sedl na moje křeslo. Mám strašný hlad a potřebuju na záchod. Ale neomluvím se mu. Nejsem jeho majetek. Začala jsem se kroutit a snažila jsem se dostat z těch uzlů.
,,Ale no tak princezno, nedělej si to ještě horší." řekl a dojídal poslední palačinku.
S nenávistí jsem se na něj podívala. Včera večer jsem myslela, že by to s ním nakonec mohlo být v pohodě. Teď ho 10x víc nenávidím.
,,Nenávidím tě." řekla jsem potichu a dívala jsem se mu do očí.
,,Cože princezno?"
,,Nenávidím tě! Ublížil si mi, ublížil si mé kamarádce a včera večer jsi mně zneužil!" řekla jsem nenávistně a stále mu hleděla do očí.
,,Já že jsem tě zneužil?" zeptal se pobaveně.
,,Já jsem se tě ani nedotkl, to ty. Nevzpomínáš?" řekl a uchechtl se.
,,A co se toho ostatního týče. Uvědom si, že všechno dělám pro nás. Věř mi! Budeš se mnou šťastná. Přijmi ten fakt že spolu chodíme." řekl klidně jakoby nic, jakoby bylo vše normální.
Nic jsem neodpověděla a začala se znovu kroutit.