To hrdinové dělají (Iron Dad & Spiderson)

12. kapitola

Upřímně, tahle kapitola vlastně v plánu vůbec nebyla, ale pak mě začalo bavit občasné psaní i z jiných pohledů a, no, dopadlo to takhle. Já sama jsem to nečekala. :P

„Nede? Nede! Hej, Leedsi, vnímáš? Země volá Neda!"

Prudce sebou trhl a překvapeně zamrkal, když zaregistroval ruku, která mu před obličejem mávala už dobré dvě minuty, aniž by si on čehokoli všiml.

Narovnal se. Svěsil ruce, na nichž doposud ležel, podél těla, a trochu s nimi zahýbal, aby se mu do nich vrátil cit, a teprve teď se soustředil na MJ, která před ním stála s rukama zkříženýma na hrudi a s obočím povytaženým ho sledovala. „Huh?"

„Nevnímáš," zopakovala Michelle, jako kdyby to nebylo zřejmé. „Od chvíle, co jsme začali trénink, jsi nedával pozor."

„Promiň," zamumlal, aniž by se staral o to, jestli jeho omluva zní dost věrohodně. Podle jejího pohledu – a pohledu celého týmu, který je sledoval – nezněla. Ne že by mu na tom dvakrát sešlo.

Cindy si neklidně strčila pramen svých černých vlasů za ucho a přes stůl, u nějž všichni seděli, se naklonila blíž k němu. „Co se děje, Nede? Přišels sem, plácl sebou na židli a od té doby hledíš do blba. Ani ses nehnul. Nic."

„Um... jsem jenom unavený." Znělo to spíš jako otázka než odpověď.

Flash si odfrkl. „Jo, a já jsem tajně agent Hydry. Všichni víme, že je to blbost, Leedsi." Celý tým se na Flashe překvapeně podíval, ale on jenom rozhodil rukama. „Co je? Nejsem nevšímavý. Poznám, když se někdo chová divněji než jindy. A on se chová divně."

„Peter tady taky není," poznamenal Charles. „A Ned se chová divně od doby, co tady Peter není. No tak, nechodíme na STEM pro nic za nic, všem snad už došlo, že se chováš divně kvůli Peterovi, Nede."

„Jo, co je vůbec s Peterem?" přisadil si Abe.

Ned cítil, jak celý ztuhl. Dech se mu zadrhl a srdce poskočilo, nelíbily se mu ty intenzivní pohledy, které mu věnovali. Ale jak by se z toho mohl vyvléct? Věděl, že mu nedají pokoj, dokud se nedozví víc.

Nervózně položil pravou ruku zase zpátky na stůl a tu levou sevřel v pěst. „Mají nějakou naléhavou událost v rodině." S touhle výmluvou May přišla, aby omluvila jeho absenci ve škole, jenomže oni nebyli v AcaDeca týmu pro nic za nic.

Sally si odkašlala. „Nechci nic říkat, ale Peterova jediná rodina je jeho teta."

„A ta momentálně běžně chodí do práce. Vím to, protože s ní pracuje můj děda," doplnil Abe. „Takže říkám, že tahle výmluva je pitomost a děje se tady něco, o čem nevíme."

Zatímco jindy by zoufale hledal výmluvy, teď se nezmohl ani na jediné slovo. Jeho samotného ta situace ochromila, ale musel všechno, co věděl, držet v tajnosti, a teď po něm najednou všichni chtěli znát odpovědi na to, co se děje a kde je Peter.

A to pro něj bylo až moc.

Poraženě svěsil hlavu a skryl si ji do dlaní, aby neviděli slzy, které mu najednou stékaly po tvářích, ale tichý rozechvělý vzlyk před nimi utajit nedokázal.

Co jim měl na to říct, když on sám odpovědi neznal?

Jak jim jen měl říct, že nevěděl, jestli je jeho nejlepší přítel ještě vůbec naživu? Že nevěděl, jestli se s ním ještě někdy uvidí, jestli ho někdy vůbec najdou, jestli bude někdy v pořádku?