๑♡STALKER♡๑ ✓

14.

,,Můžu se tě na něco zeptat prosím?"
Je pondělí dopoledne a já musím být zase doma. Ležíme vedle sebe a já mám hlavu opřenou na jeho rameni.
,,Na co sluníčko?"
,,Proč já? Nebo prostě... Jak jsi na mě přišel?" zeptala jsem se opatrně. Nevidím na něj, ale řekla bych, že se usmál. Trochu se poposunul a teď ležíme na boku naproti sobě a hledíme si do očí. Má nádherný oči. Ledově modré a chladné. Nejsem schopná z nich nic vyčíst.
,,Tak si vzpomeň, kde jsi před osmi měsíci byla na brigádě." usmál se.
Hmm, já měla brigádu jen jednou v životě a to v jedné restauraci. Dělala jsem tam něco jako servírku.
,,Dělala jsem v jedné restauraci, ale tebe jsem tam nikdy neviděla." řekla jsem zamyšleně.
,,Ale já tebe ano. Byla jsi nádherná, nemohl jsem z tebe spustit oči. Chtěl jsem o tobě vědět víc." natáhl ruku a pohladil mně po tváři.
,,Chtěl jsem se tě dotknout, být s tebou a věděl jsem že jsi ta pravá." to zní jako z nějakého špatného filmu...

Podle mě jsou tohle jen kecy. Na lásku na první pohled nevěřím a kdybych byla kluk a zalíbila se mi nějaká holka, tak za ní jdu a začnu se s ní normálně bavit a ne ji sledovat a pak ničit život. Z čehož vyplívá, že on není normální člověk, ale psychopat. To už jste si asi všimli.

,,Říkáš pravdu?" zeptala jsem se podezřívavě.
,,Jo, ty mi snad nevěříš?" Aaaa je to potvrzený. Představuju vám psychopata.
,,Mohl jsi za mnou jen přijít a mohli jsme se začít normálně bavit. Nemusel jsi mě pak tak dlouho sledovat." řekla jsem celkem jedovatě.
,,Začal jsem tě sledovat abych se o tobě dozvěděl víc, chtěl jsem tě poznat. Nakonec jsem se do tebe zamiloval a vím že spolu budeme šťastní! Já to vím!" říkal naléhavě. Měl by si nechat vyšetřit mozek.
,,Budeme spolu šťastní, budeme mít děti a rodinu, stačí jen aby jsi se začala snažit." potlesk pro psychopata.
,,Mohli jsme se seznámit normálně. Nemusel jsi mě sledovat tak dlouho." odpověděla jsem a znělo to posmutněle, ačkoliv jsem plná sarkasmu.
,,Přestaň o tom pochybovat. Čekal jsem na správnou chvíli. A teď když jsme konečně spolu tak to nekaž."
,, Dobře, tak... Co dneska budem dělat?" zeptala jsem se.
,,Nemám naplánovanýho nic... Mohli bychom být jen doma a večer..." usmál se ,,..... večer si zahrajeme hru."
,,Prosím neudělal by jsi něco k obědu?"
,,No tak jo, ale půjdeš se mnou do kuchyně." řekl a začal se zvedat z postele.
,,No právě já bych byla zatím tady a dodělala si nějaký věci do školy."
,,Tak dobře a k obědu bude těstovinový salát ano?"

---

Dělám různé úkoly a napadlo mě, že bych mohla konečně odepsat na tu zprávu od Willa. Odemknu tedy mobil a najedu na náš chat.

Sára: ahoj, ano bylo to super, promiň že jsem dlouho neodepisovala, ale tu zprávu si přečetl "můj kluk" a měla jsem z toho problém

Hned si zprávu přečetl a odepsal.

William: ach jo, vlastně jsem nad tím trochu přemýšlel.. mohl bych ti pomoct

Sára: jak?

William: mohla by jsi utéct odtamtud kde jsi a chvíli bydlet u mě

Sára: ty máš vlastní byt??

William: ne byt, ale dům

Sára: jsi moc hodný, ráda bych to přijala, ale nemůžu jen tak utéct od rodiny a školy... Promiň

William: v pořádku, chápu... Ale kdyby jsi někdy potřebovala pomoct, u mě máš dveře otevřené <3