miraculous - Ona je moje, Felixi

27.

Adrien :

"Tak, co se stalo?" zeptal jsem se Mari, když si ke mně přisedla.

"Všechno, všechno je špatně" koukla na mě a já viděl, jak se jí začaly lesknout oči, jako perly.

"Pověz mi to, všechno, jsem jedno velké ucho" snažil jsem se jí zlepšit náladu, ale spíše jsem to zhoršil.

"Všechno je lež, náš vztah s tím hajzlem, Já poslední týden taky všem pořád lžu a jednoho kluka, kterého mám opravdu ráda, jsem kvůli této lži musela nechat" to když dořekla, tak se naprosto rozbrečela a mě těch slz také pár sklouzlo po tváři.

"Pojď sem" řekl jsem a rozevřel náruč. Ona mi do ní hned spadla a dál brečela.

"To bude dobrý, uvidíš" mé uklidňování moc nezabíralo, ale poznal jsem, že se začala cítit pocit bezpečí, což v poslední době moc necítila, nebo minimálně, když jsem tam byl s ní.

"Mari, já vím, že se ti o tom nechce mluvit, ale potřebuji vědět proč" řekl jsem asi po deseti minutách, kdy už se celkem uklidnila. I přes ty slzy a rozmazaný make-up byla pořád krásná, jak ta nejjasnější hvězda ve vesmíru. Tak mi chyběl ten její upřímný úsměv nebo pravé štěstí.

"Pro Chata, nikdo nesmí nic vědět" tohle řekla, a hned poté mi usnula na klíně.

"Ona tohle všechno dělá, jen kvůli mně" řekl jsem překvapeně a stékaly mi další slzy. Opatrně jsem se zvedl a šel pro její růžovou taštičku. Přendal jsem jí věci z té matčiny sundal rukavice a vrátil je, kam patří. Poté jsem se proměnil, zhasnul a nenápadně odnesl k ní do pokoje.

Tam jsem jí opatrně sundal boty, sundal čelenku, smyl make-up. A nyní nejtěžší část. Posadil jsem ji na židli a ze skříně vyndal jedno černé triko, které jsem tam předtím viděl. Bylo velké tak jsem jí ho nasadil a opatrně jí sundal ty šaty a poté i podprsenku. Poté jsem je stáhnul a položil ji do postele. Dal jsem jí pusu na tvář a pouklidil tam trochu ty oblečení. V jednu jsem si řekl, že tam raději zůstanu s ní, lehl jsem si na pohovku a do pěti minut usnul.

Marinette :

Probudila jsem se asi kolem 3 ráno Rozsvítila lampičku u postele a pak si uvědomila, že jsem vlastně doma a ne u Agrestů. Poté jsem zjistila, že jsem převlečená. Rozhlédla jsem se po pokoji a všimla si, že dole leží Chat.

"Tikki" byla první věc, co jsem řekla. Poté, co se neozvala jsem začala pobíhat po pokoji. Naštěstí jsem jí našla, jak spí v mé kabelce. Doufám, že ji neviděl. řekla jsem si v hlavě a šla zpátky do postele, když v tom slyším hlas.

"Mari" řekl Chat rozespale, a já se na něho otočila.

"hmmm" nevěděla jsem co říct, ale šla jsem za ním.

"Jak to, že nespíš?" a začal si prohrabávat oči.

"Protože, mám na tebe pár otázek" řekla jsem a pousmála se.

"Ano, tak budu hádat, Adrien mě poprosil, abych pro tebe došel, ano, svlékl jsem tě, ale nic jsem neviděl, ano uklidil jsem tady, zůstal jsem tady, protože mi Adrien řekl, že ti není úplně nejlépe, všechno?" já jen vykulila oči, a pak udělala šibalský úsměv.

"Tak když je Chatonek tak chytrý, tak co teď hodlám udělat?"