Chronicles Of Kath'edril: The Fifth Son [CZ]

/Kapitola 5./ Bitva dvou

„The killer…“ Řeknu spíše pro sebe a vytáhnu z pochvy svůj meč. Zaujmu bojový postoj, ale svou pozornost souboji plně nevěnuji, protože nemůžu přestat myslet na to, co mi řekl Erwan.

„Vypadá to, že brzy padne první rána! Killer nevypadá, že by chtěla Pátého šetřit!“ Křičí komentátor a dav jen vzrušeně křičí.

„Gine, měl by ses soustředit,“ slyším, když na mé levé rameno dopadne první rána. Mírně sebou škubnu, avšak má zbroj ji odrazila. „Nechráněný bok…“ další rána dopadne a já nejsem schopen držet krok s její rychlostí.

„A je to tu! Killer zasáhla Pátého do ramene a pravého boku, ale Pátý nevypadá, že by se chystal palbu opětovat!“ Slyším z dálky komentátora.

Já, že nebudu odpovídat? Je vidět, že mě neznají.

Sevřu svůj meč pevněji a uskočím dozadu.
„Nečekal jsem, že budeš až takto rychlá, ale dobrá. Teď ti ukážu sílu nás, žijících mimo město.“ Řeknu a začnu se soustředit na své pohyby.

Irina se stáhla a změnila způsob držení svých dýk. Teď jedna z nich směřovala ke mně a druhá byla opačně.
„Tak se předveď!“ S těmito slovy se mi rozeběhla vstříc. Podle jejího způsobu běhu jsem usoudil, že zaútočí na bok a rameno. Když se ke mně dostala dostatečně blízko, přikrčil jsem se a mečem jí podrazil nohy, to nečekala a spadla.
„Ups…“ řekne a vyhoupne se zpět na nohy. „Dobrý pohyb, ale moc pomalý.“ Ucítím bolest v rameni a z ramene mi trčí dýka.

„To je neuvěřitelné! Pátý se dokázal vyhn… Ne Killer zasáhla jeho rameno! Myslím si, že tento zápas byl rozhodnut.“ Prohlásí komentátor a mě zalije vlna horka.

„Gine, nesnaž se. Ty se nikdy nestaneš bojovníkem, jsi jen slabé nedochůdče.“ Ozvalo se mi v hlavě a já si vzpomněl, jak mě mí bratři podceňovali a jak jsem byl všemi brán za slabého.

„Ještě jsem neprohrál!“ Zakřičím na něj a jako odpověď slyším zvědavé šepotání davu. Dýku si z ramene vytáhnu a místo ní tam narvu kus hadru, který jsem si odřízl z trika.
„Nenechám tě vyhrát,“ řekne Irina a seká po mém pravém rameni, naštěstí včas zareaguji a mečem ji seknu po tom jejím, načež uslyším hlasité křupnutí a Irině z ruky vypadne dýka.

„Nemožné! Pátému se podařilo zranit rameno paní Iriny! Toto se nestalo snad věky! Dámy a Pánové možná tu před sebou máme nového šampiona.“ Komentátor právě prožíval chvíle naprosté radosti.

Ignoruji komentátora a sehnu se k Irině a nabídnu jí ruku. Irina ji přijme, ale ne s úmyslem se zvednout. Stáhla mě k sobě na zem a já spadl na její nůž.
„Nikdy nevěř oponentovi, vždy se pokusí vyhrát,“ slyším a propadám se do temnoty.
„A je to tu! Killer opět vyhrála!“ Zahlásí komentátor a dav jásá.
_______________________________________

Temnota… vše, co vnímám, je temnota. Ne, počkat. V dáli září cosi rudého. Snažím se dostat k té zářivé věci, ale něco mě drží na místě. Kouknu se na své kotníky a tam vidím Awera. Nevypadá jako normální Awer, který se honí za potravou a běsní, ale jako krotší, mileji vypadající verze toho krvelačného monstra.

„Dneska nezemřeš,“ řekne a mně naskočí husina. Ten hlas je hlubší než cokoliv, co jsem doteď slyšel.
„Mé jméno je Behemot. Tvůj děd, který mě zachránil, mi svěřil důležitý úkol, ten úkol je tě chránit.“ Pokračuje a mé uši pomalu zachvacuje bolest. „Žij a spas nás!“ Těmito slovy ukončí svou rozmluvu a já se znovu ocitnu v aréně.
_______________________________________
Postavím se a zmateně se kouknu kolem sebe, ale vše, co vidím, je vyděšená Irina a zmatený dav.
„Jak to, že jsi to přežil?“ Slyším a proti mně běží Irina s dýkami v ruce.
„Měl jsi zemřít!“ Praví naštvaně a snaží se zasáhnout mé srdce, ale mně se z neznámého důvodu daří uhýbat jejím, až nadlidsky rychlým, útokům.
„Irino, proč se mě snažíš zabít?“ Zeptám se zmateně a stále uhýbám neustávajícím útokům, až se nakonec rozhodnu ji odzbrojit. Do dýky, která směřuje na mé srdce, udeřím mečem a dýka jí vylétne z rukou, načež Irina klesne na kolena a v jejich očích se začne odrážet zoufalost.
„Proč jsi nezůstal ležet? Proč jsi nemohl zemřít a dopřát mé duši klid? Proč…“ Začne mě zasypávat otázkami a z očí se jí spustí slzy.
„Proč Gine?“ Řekne a padne k zemi. Okamžitě se k ní sehnu a zjišťuji co se jí stalo.
„Irino, jsi v pořádku?“ Zeptám se, ale odpovědi se mi nedostane.
„Ach jo, sestřička to zase přehnala,“ ozve se za mnou a když se ohlédnu, uvidím osobu v kápi, které není vidět nic jiného než dlaně a nohy.
„Stačí když ji uklidíš někam do měkkého, kde se bude moci vyspat,“ řekne a odejde.

„Pátý vyhrál!“ Ozve se z úst komentátora a lidé začnou jásat. To já ignoruji, beru Irinu do náruči a nesu ji do nejbližšího hostince.

Po dloooooouhé době sem zase tu, tak doufám že se vám kapitola líbí. Hodnoťte jak uznáte za vhodné
Xávi (≧▽≦)