Dear Santa... /CZ T-Hiddy/ ❄

Dear Santa...

Milý Santo,

je to už trochu déle, co jsem ti psala naposledy. Tři, nebo čtyři roky ale není tak dlouhá doba. Nebo ano? Ale ty žiješ přece spousta let, tři roky pro tebe musí být jako nic. Asi jako pro elfy. Ale nemyslím ty tvé v dílně, ale ty v Roklince. Například. Myslím, že odbíhám od tématu, abych ti vynahradila to, že jsem ti dlouho nepsala. Ale měli bychom si popovídat o tom, jak jsem byla celou tu dobu hodná. Pouštěla jsem staré lidi sednout v tramvaji a v autobuse, nemluvila jsem sprostě - až na pár situací, kdyby jsi i ty nevydržel být slušný, nic jsem neukradla - až na ty sluchátka mé sestry, nelhala jsem - až na ten okamžik, když jsem svedla na svého bratra krádež muffinů a když jsem chtěla jít do kina i přes zákaz rodičů, nekouřila jsem - až na pár pokusů, nepila - jen těch pár piv a nějaké ty jablečné cidery a... upřímnost se také cení, nebo ne? Mé přání je jednoduché. Můžeš ho splnit klidně později, jestli nemáš o Vánocích čas, ale přece jen - na mě si přece čas uděláš, nebo ne? Dlužíš mi to za to, že jsi mi v osmi nedal tu skříň do Narnie, že v jedenácti na stromečku neseděla sova s dopisem z Bradavic a že jsi mi v jedenácti nezabalil pod stromeček toho hobita, jak jsem si přála. A to jsem ti ustoupila! Původně jsem chtěla elfa. Ale ne, já na tebe byla hodná. I přesto tě tento rok budu šetřit, víc než si zasloužíš. Jedná se o to, že na světě chodí jeden člověk. Jeden dokonalý člověk, který zřejmě není člověkem, ale tvrdí o sobě, že je, takže mu budu věřit. Tento člověk je pro mě důležitý. Naučil mě, že mám být sama sebou, i když jsem občas bláznivý a zvědavý tvor. Díky němu vím, že někdo, kdo si může hrát na padoucha, může být člověkem, co rozdává své srdce, čas a peníze těm, kteří je potřebují. On je živým důkazem, že sláva lidi nekazí, nýbrž lidé se kazí sami. Vím, že ho neznám osobně a možná je úplně jiný, možná je zkažený a zvládá to skrývat. Ale já věřím, opravdu věřím v to, že on je dobrý člověk. Víš, kdybych se nerozepsala, tak by mě tohle ani nenapadlo. Už vím, jaké mám přání. A věnuji ho jemu. Přírodnímu blonďákovi s kudrlinami jako labrador vonícímu po mandarinkách. Chci, abys tyhle Vánoce dal Tomovi pravou lásku. Ano, představ si, že takhle dokonalá osoba je stále nezadaná a nebo je zadaná, ale tají to. Ovšem tomu nevěřím, takže tě žádám, aby jsi mu našel tu pravou. Chci pro něho setkání jako z filmu. Srazí jí na ulici, jí vypadnou z rukou knížky a on se sehne, aby je sebral. Jejich ruce se střetnou a jejich pohledy se setkají. Musí to být magické, nic obyčejného. Láska na první pohled. A aby to mělo trochu toho klišé, zastaví se pod lampou, na které bude viset jmelí ovázané červenou stužkou. A oba budou vánočně naladění, takže místo toho, aby polibek ostýchavě odmítli, se zeptají pohledy a jejich rty se setkají. Musíš mu našeptat, že to je ten okamžik, na který celý život čekal, ta mladá žena, co stojí před ním, že je tou pravou, i když bude mít třeba brýle, nebo bude trochu ošklivá, nebo silnější postavy. Vím, že to zní bláznivě. Ale tohle je to, co opravdu chci. Mohla bych si přát, aby si ho přivál ke mně, abych to byla já, kdo se s ním střetne a kdo ho políbí pod jmelím, ale přiznejme si to - můj věk je nedostatečný, má lokace opravdu zapadlá a on si zaslouží někoho... ne lepšího, ale prostě vím, že si zaslouží někoho, kdo ho bude milovat pro první okamžik a ne pro pět set obrázků jeho osoby, několik jeho filmů a jeho smích. Takže Santo, ať jsi kdekoliv, ať jsi převlečený za Ódina, nebo odpočíváš v Roklince v podobě Gandalfa, prosím, dej mi tenhle dárek k Vánocům. Dej mi tohle a nic jiného nebudu chtít. Děkuji.

S láskou 

                       Mary Jane