miraculous - Ona je moje, Felixi

29.

Marinette :

Ráno jsem se probudila a všimla si, že tam není Chat. Nejdřív jsem si myslela, že tam doopravdy nebyl, ale poté jsem si všimla vzkazu.

Ahoj princezno,
Byla jsi úžasná, ale teď běž do školy, večer se zase stavím. Posílám pusu.

Já si vzpomněla, co se všechno stalo.

"No do hajzlu" řekla jsem a v tu chvíli se probudila Tikki.

"Co se děje, neměla bys jít do školy" koukla jsem na hodiny a rychle se převlékla a vyběhla. Naštěstí jsem dorazila do školy v čas, když jsem si sedla, tak za mnou přišel Felix.

"Ahoj, krásko" řekl a chtěl mi dát pusu, já si však všimla Adriena, který se otočil a odmítla ho.

"Co pak se děje" řekl a v jeho očích byl vidět vztek.

"Nic, jen se musím učit" a v tu chvíli naštěstí zazvonilo. Jenže mi stihl ještě něco říct do ucha.

"Za to co jsi udělala budeš želet" já se ho snažila ignorovat, ale došlo mi, že myslí ten včerejšek. Po hodině ke mně přišel Adrien.

"Ahoj, tak co? Je to už lepší? A co ta nabídka?" na tu jsem třeba upřímně zapomněla.

"No tak, už je to lepší, ale jak tě napadlo zavolat zrovna Chat Noira?"
Viděla jsem jeho zařazení a čekala na odpověď.

"Tak přeci, je to pařížský super hrdina, koho jiného zavolat v nouzi" usmál se a já také.

"To je naprostá pravdy, ale hlavně ti chci za všechno poděkovat, kdyby jsi tam ty nebyl, nebo nezavolal Chata, tak bůh ví, jak bych dopadla" usmála jsem se a slyšela další zvonění. On si šel sednout a já si uklidnila na stole.

Škola poté běžela jako vždy, když skončila, tak jsem šla domů, zeptat se rodičů, ohledně té smlouvy. Přišlo mi, ale zvláštní, že Felix si mě od rána nevšiml. Ne, že by mi to vadilo, ale i tak. Mí rodiče samozřejmě souhlasili a já vyrazila k Agrestům do sídla.

Když jsem zazvonila, tak na mě znovu promluvila ta stejná slečna.

"Co si přejete?"

"Dobrý den, jdu za panem Agrestem, ohledně smlouvy o spolupráci" uznávám, že jsem byla po včerejšku maličko nervózní a trochu jsem se i bála, ale po té, co mi otevřela, tak jsem vešla, a snažila se, nedat na sobě nic znát. U dveří už čekal jejich bodyguard. Já tam vběhla a pozdravila.

"Pan Agrest má nyní nějakou práci, nevadilo by vám počkat tak deset minut?"

"V pořádku, počkám" ona kývla a ukázala na křeslo.

"Mezitím se posaďte, půjdu vás ohlásit" já se posadila a mezi tím si vytáhla skicák, kde jsem měla své návrhy. O deset minut později zazvonil té slečně telefon a z něho se ozval pan Agrest.

"Pustě ji dovnitř" ona souhlasila a zavedla mě k němu do kanceláře.

"Dobrý den" pozdravila jsem, když jsem vešla.

"Můžu s vámi počítat?" řekl a mezitím sledoval portrét Adrienovy matky.

"Ano jistě" on jen kývl a otočil se. Klikl na tlačítko na pultu a hned vešla paní sekretářka se smlouvou.

"Chcete si ji pročíst teď?" zeptal se mě.

"Ano prosím, jestli by to nevadilo" on poté kývl na tu slečnu a ta mi ji dala do ruky. Já si to přečetla, a poté podepsala. S panem Agrestem jsme si vyměnili čísla a já poté odešla.

Poté, co se zavřela brána, jsem chtěla odejít domů, ale v tom se zpoza rohu vynořil Felix.

"Ahoj Marinette"