Tak na začátku bych se měl asi představit. Ahoj, já jsem Paul a stalo se mi něco opravdu nečekaného, ale prvně ti povím všechno pěkně po pořádku. Bylo tenkrát 9. 3. 2020, pondělí si myslím. Byl to den jako každý jiný. Ráno jsem vstal z postele, najedl se, utíkal na bus, který měl namířeno do školy. Přišel jsem o trochu později, omluvil se a sedl si na své místo. Uplynula 1. hodina a byla přestávka, šel jsem za svým kamarádem Alexem, od kterého jsem se dozvěděl, že se mají uzavírat školy kvůli čínské nemoci Covid-19, říkal jsem mu, že je to blbost, ale on si na své pravdě trval, nechal jsem ho v tom. Zazvonilo na hodinu a pokud-li se nepletu, čekal nás test z češtiny ze starověkého Řecka. Přišla paní učitelka, rozdala testy a v půlce hodiny se ozvala paní ředitelka ze školního rozhlasu. „Dobrý den žáci a kolegové, omlouvám se za narušení hodiny" uvedla a pokračovala „Dle nařízení vlády jsme povinni uzavřít naši školu z důvodu šíření nového koronaviru. Dbejte o své zdraví a buďte opatrní. Děkuji za pozornost a ještě jednou se omlouvám za narušení hodiny. Konec hlášení." Naše třída se rozjásala, ale hned jsme si uvědomili, co to bude mít za dopady na naše studium a mnoho dalšího.
Nikdo z nás nevěděl, jak dlouho budeme doma. Co nás čeká a jak dál bude probíhat naše studium. Paní učitelka nás okřikla, ať se nebavíme a píšeme ten test. Celá třída ztichla a dala se znovu do práce. Po cca 20 minutách se ozvalo zvonění na přestávku a odevzdali jsme testy. Nikdo neřešil, jaké byly správné odpovědi, ale mluvilo se o tom, jak budeme studovat dál, jestli budeme opakovat ročníky nebo jestli se tento školní rok vrátíme ještě do školy. Následující hodinu jsme měli matematiku, ze které nás má naše třídní učitelka. Přišla na hodinu a pozdravili jsme se s ní. Hned jsme s ní začali debatovat o tom, jak to bude dál, odpověděla, že sama neví, co se bude dít, ale slíbila nám, že nás bude informovat o všem, co se týká nás a našeho studia. Začali jsme s procvičováním lomených výrazů. Po matematice jsem psal mamince domů, že nám zavřeli školu a od zítra jsme doma. Uběhl zbytek dne a šli jsme na oběd. Na obědech nikdo nemluvil o ničem jiném než o „korona prázdninách". Po obědě jsme šli čekat s mou kamarádkou Andreou na autobus, který nás odveze domů. Stále jsme přemýšleli nad školou. Po chvíli sezení v autobuse jsem usnul, zatímco Andrea koukala z okna a poslouchala svoje oblíbené písničky.
Děkuji za přečtení mé povídky a mám menší dotaz, mám pokračovat?
