Většině lidí se uleví, když po tolika letech společného žití opustí dům svých rodičů a postaví se na vlastní nohy. Vždyť po tom tolik toužili! Mohou se konečně osamostatnit. Dostávají šanci uchopit ten šílený, nevyzpytatelný život za pačesy. Když poprvé vykročí ven, s tím vědomím, že teď je čas čelit té neznámé, naprosto nové etapě života, a nadechnou se toho čerstvého vzduchu, zjišťují, že náhle voní úplně jinak. Voní jako svoboda, s příslibem tajemství, neznáma, strachu a trochou toho radostného vzrušení.
Blaise Zabini si nebyl jistý, jak se cítil toho dne, kdy opustil to rozsáhlé, elegantní sídlo Zabini manor, které i přes svou velikost neskrývalo žádný kout, v němž by jej realita nezasáhla jako dobře mířená pěst do žaludku. Pošetile doufal, že jakmile manor opustí, zapomene na všechno, co se s ním pojilo. Všechny ty pochmurné chvíle, jež mnohonásobně převažovaly nad těmi radostnými. Věci, o kterých se nemluvilo, přestože se mělo, oba to vnitřně cítili. Výkřiky a rány, které měly být do druhého dne zapomenuty, ačkoliv po nich vždycky zbyla vzpomínka, útržek myšlenky, šrám na duši, občas i na těle. Neprolité slzy, protože oni přece nemohli být slabí. Tajná přání a prosby. Kostlivci ve skříni, zákoutí strachu, příšery pod postelí. A bolest, tak žhavá, všudypřítomná, spalující a nekonečná. Tolik bolesti.
Ne, na tohle se skutečně nedalo zapomenout. Šlo by to někdy? Doufal v to, ale pochyby byly silnější.
Blaise Zabini po opuštění Zabini manor možná cítil úlevu. Jen na malý, prchlivý okamžik, kdy si dovolil myslet jen na sebe. Ale pak... pak jej zahrnuly tisíce výčitek, stovky otázek a několik desítek bodnutí provinilosti.
Ne, minulosti se nezbavíš, nikdy ji nevymažeš. Vždycky tu bude, aby ti připomněla, kým jsi býval, a že i ty ses schovával za matčinu sukni. Mámo. Mámo, pomoz mi.
Nedokázala tě uchránit, jak sis naivně myslel, před tím, co mělo přijít. Vždycky tě to dostihlo.
Nebylo úniku.
•••
Krátký prolog za námi, ted už náš čekají o trochu delší kapitoly. Na tu první se můžete těšit ve čtvrtek✨
ČTEŠ
Stíny minulosti ✔ | ᵇˡᵃⁱᵐⁱᵒⁿᵉ ᵗʰᵉᵒᵐⁱᵒⁿᵉ
Fanfiction❝Před minulostí neutečeš.❞ Na tom tvrzení je možná víc než jen pouhé zrnko pravdy. Své o tom ví i Blaise Zabini a Hermiona Grangerová - každý sice čelí různým kostlivcům ve skříni, ale jejich bolest je stejná a neměnná a denně ovlivňuje jejich život...