Avengers a problémy Petera Parkera [oneshots]

~6~

V téhle kapitole je Peterovi 13 + Tony Stark neví Peterovo tajemství.
Superfamily

"Tati! Konečně jsi doma."
Vykřikl Peter když uviděl Steva.
"Ahoj Petere, taky tě rád vidím."
"Tati, jde sem Natasha, chci jí nějak vyděsit."
"No já nevím."
"Já ti pomůžu Petey."
Řekl nově příchozí Tony.
"Tati!"
"Díky za záchranu lásko."
Řekl Steve a odešel směr kuchyně.
"Tak co máš v plánu?"
Zeptal se Tony.
"Takže mám nápad že na zem vylijeme tohle. A ona se na to přilepí."
Peter ukázal malou lahvičku s červenou tekutinou uvnitř.
"Dobře a co to je?"
"Aa... zkoušel jsem vyrobit lepidlo. Rychle už vchází do domu."
Řekl Peter a s pomocí Tonyho opatrně vilil obsah před výtah.
"No, příště mi řekni a já ti s tou výrobou pomůžu."
"Jestli bude nějaké příště tak ti řeknu. Pojď rychle támhle za roh, už je skoro tady!"
Těsně po tom co odešli se objevila i Natasha.
"Sakra!"
Ozvalo se a Peter s Tonym se začali smát.
"Tak to vy!"
Přišla k nim, ale bez bot.
"Promiň, byla to zábava. Jdu do pokoje."
Řekl Peter nevinně a odešel.
"Ty jsi mu volala?"
Zeptal se Tony.
"Ne, proč?"
"Věděl že přijdeš."
"Já jsem ho učila jak sledovat ostatní lidi a dovolila jsem mu, aby to na mě zkusil."
Při té odpovědi Natasha použila své schopnosti a ihned vymyslela lež.
"Dobře, já jdu do kuchyně. Uručitě je tam i Steve."
Řekl trochu nejistě Tony.

Potom šla Nat k Peterovi do pokoje ani nemusela klepat a už slyšela obvyklé "Dále!"
"Ahoj Petere, měl by sis dávat větší pozor. Pokud chceš abych tvoje tajemství věděla jenom já."
Upozornila ho Natasha.
"Co tím myslíš Nat?"
Zeptal se Peter.
"Vím že sis na to nezvykl, ale já nemůžu pořád vysvětlovat jak víš že někdo jde tam a někdo tam už je."
"Promiň, Nat. Já vůbec jsem si to neuvědomil."
Omluvil se jí se svýma štěněcíma ošima.
"To je v pohodě. Na co jsi přišel?"
"Na nic. Pořád to samý, jen jsem vyrobil tohle."
Ukázal metače pavučin.
"Aha. Co..."
"To je prototyp metačů pavučin. Podívej!"
Vložil do stroje lahvičku a vystřelil.
"Působivé. Jak tě to napadlo?"
"Ani nevím."

Za deset minut se ozvala F.R.I.D.A.Y., že je Tony volá do obývacího pokoje.
Cca za tři minutky už tam byli.
Na pohovce seděl Steve s Tonym, Wanda, Thor, Bruce, Clint, Bucky, Falcon a dokonce i Loki.
Peter měl Lokiho docela rád i přes to že ho moc nevídal.
Loki měl zrovna chuť na vtípky. Nějak se mu povedlo udělat to, aby si Peter myslel že je na stropě. Čekal že kluk začne panikařit, ale...

Peterův pohled:
Najednou jsem se ocitl na stropě, podíval jsem se nad sebe, tam si všichni normálně povídali.
"Co?"
Řekl jsem víc na hlas než jsem chtěl.
Pak jsem si řekl že to bude v pohodě a vylezl jsem k nim na horu. Něco mi říkalo ať tam nelezu, ale neposlouchal jsem to. Prostě jsem vylezl za nimi a chtěl jsem si sednout vedle táty, ale spadl jsem na zadek.
"Au"
Vyjekl jsem.
Najednou jsem ale zase byl na stropě.
"Co? Co se tu děje?"
Řekl jsem to a už jsem si všiml jak na mě všichni, kromě Nat, koukají s otevřenou pusou.
"To by mě taky zajímalo."
Prolomil ticho Thor.
"Nevíte jak jsem se sem dostal?"
Zeptal jsem se a v duchu začal panikařit.
"Vylezl si tam."
Odpověděl mi Loki.
"Loki!?"
Řekla trochu naštvaná Natasha.
"Tak jsem mu trochu zamotal hlavu, nevěděl jsem, že se stane tohle."
Řekl Loki.
"Říkal si, že už nebudeš používat magii k tomu, aby jsi někoho napálil!!"
Vykřikla Natasha.
"Petere okamžitě slez dolů!"
Začal křičet i Steve.
"No... ono to nejde."
Teď už mě vážně ovládla panika.
"Tohle... tohle je divný. Co mám dělat!?"
Musel jsem znít vážně tragicky.
"Hlavně klid, asi další ahhh... jak to říct... vylepšení?"
Vykoktala Natasha.
"Počkat, co se stalo? Jaký vylepšení?"
Probral se z tranzu i Tony.
A já jsem pořád seděl na stropě a nemohl se odlepit.
Začal dlouhý čas vysvětlování, který pro mě nebyl vůbec příjemný. Alespoň jsem se uklidnil.
"Pozor."
Řekl jsem, protože jsem cítil jak se odlepuji a hned potom jsem padal.
Dopadl jsem na Buckyho.
"Oh. Moc se omlouvám."
"V pohodě."
Chtěl jsem se zvednout a konečně si sednout vedle mých otců. Bohužel jsem se svou pravou rukou přilepil k Buckyho levé (kovové).
"Prosím, už ne."
Řekl jsem otráveně.
"Asi nemáš na vybranou, sedni si a na nic nesahej."
Řekl Bucky který z toho taky nebyl extra nadšený.
"Tak mi Petere řekni co máš v plánu."
Zeptal se můj otec.
"Nemám tušení."
Chtěl jsem si přejet rukou přes obličej ale přilepil jsem si ji k čelu.
"Sakra"
Druhá ruka byla pořád na té Buckyho.
Tak jsem tam seděl dokud se mi ruce neuvolnily.

• 774 slov •
Další kapitolka!!!
Pa pa