Neprofesionální

--1--

Ráno mě probudilo uslintané lízání mého obličeje od Miky. Ta kočka prostě nikdy nedá pokoj. Pomalu jsem pootevřel oči, abych zjistil čas. Bylo docela brzo, tak jsem měl čas si i zaběhat. Vstal jsem a šel do kuchyně připravit alespoň Mike žrádlo.

Ráno mě probudil budík, dneska mě čeká pohovor do nové práce, nedávno jsem dokončil školu a už nechci, aby mi rodiče přispívali na nájem, už takhle toho mají dost. Ještě během studia jsem chodil na brigády, ale teď už si musím najít práci. Během minulého týdne jsem měl už dva pohovory a ani jeden nevyšel, tak snad tenhle už vyjde..

Po tom, co jsem se postaral o Miku, jsem udělal ranní hygienu a šel se převléct do sportovního. Dneska mě čeká velký den. Uvolnilo se nám ve firmě místo, takže budu mít dneska plno pohovorů se zájemci. Radši jsem na to už ani nemyslel a už odešel ze svého luxusního a velkého bytu. Venku nikdo moc nebyl, a tak jsem běžel bez žádných překážek.

Nakonec jsem vylezl z postele, spáchal ranní hygienu a šel si udělat něco malého k snídani. Oblek jsem měl připravený, ale zatím jsem si ho nebral, znám se až moc dobře na to, abych věděl, že bych si ho u snídaně ušpinil.  Vážně už chci získat práci..

Při svém běhu jsem se zastavil i v potravinách. Vše kvalitní a čerstvé, jak to mám rád. A samozřejmě taky tím pádem drahé. Něco 'málo' jsem koupil  a to i Mike a nazapomněl ani na krabičku cigaret, sice jsem s tím chtěl skončit, ale po tomhle to budu potřebovat víc než kdy předtím. Pak jsem  běžel už nazpátek zase domů a když jsem byl zpátky, tak jsem si dal urychleně sprchu, oblékl jsem se do jednoho ze svých mnoho obleků a pak už jen sebral klíče od svého auta a jel do práce.

Po snídani jsem si vzal svůj nejlepší a zároveň jediný oblek, ale na to, že ho mám už rok je pořád hezký a vypadá jako nový. Ale za to asi může to, že jsem ho skoro nenosil.. Vzal jsem si klíče, peněženku, mobil a vyšel ven ze svého malého bytu. Je to hodně malý byt, jakmile člověk vejde dovnitř, hned před sebou má skříň za kterou je velká postel, vedle postele je menší místnost ve které se nachází záchod, z 'ložnice' vedou dveře do obýváku, ze kterého se můžu dostat do malé kuchyně a přes kuchyň do malé koupelny, kde je jen sprcha, umyvadlo a pračka. Možná bych se měl také zmínit, že se jedná o byt, který se nachází...dalo by se říct ve sklepě, takže okna tu jsou vážně malá. Nemám auto, takže většinou jezdím autobusem, ale dneska jsem si zavolal taxi. (Nákres bytu je nahoře a  na konci kapitoly)

V práci jsem byl rychle a ihned, jak jsem tam vešel, jsem nařídil Mei, své sekretářce, aby mi udělala kafe.  Řítil jsem se do své kanceláře a ihned se začal na vše připravovat. Přišel jsem trochu později a tak nebylo času nazbyt. Během chvíle se už začala naplňovat čekárna i se zájemci.

Netrvalo dlouho a já se dostal před budovu, kde mě čekal pohovor. Zaplatil jsem řidiči a potom už vešel do budovy. Zavedli mě na místo, kde bylo spousta zájemců. Co když to zase nevýjde? Ne, neměl bych na to myslet. Prostě musím být v klidu. Vypl jsem si mobil, jen pro jistotu, nechci aby mi během pohovoru začal zvonit.

Postupem jsem si sem zájemce volal, popíjel ze šálků s kafem, který mi přinesla Mei a ptal se na otázky ohledně této práce.

Těsně přede mnou do jeho kanceláře vešel jeden kluk, chvíli byl klid, ale pak se ozval celkem naštvaný křik, mého možná budoucího šéfa. Co ten kluk provedl, že ho tak naštval?

Zrovna jsem dělal pohovor s jedním z těch zájemců, byl to docela mladý kluk a taky i docela drzý a nejspíš i nešikovný. Zrovna jsem mu podával další otázku, když on z ničeho nic drknul do stolu a tím se na mě vylilo všechno zbylé kafe ze šálku. Naštval jsem se a i s řevem ho z mé kanceláře vyrazil.