miraculous - Ona je moje, Felixi

Epilog

O měsíc později :

Marinette :

Ráno jsem se probudila vedle Adriena, stejně jako podstatně každé ráno za poslední měsíc. Dala jsem mu pusu na tvář a chtěla si znovu lehnout, jenže se mi udělalo extrémně špatně, rychle jsem odběhla na záchod a pozvracela se.

"Co jsem snědla?" byla má otázka, když jsem po sobě uklízela a čistila si zuby. Poté jsem se vrátila do pokoje a znovu si šla lehnout.

"Hezké ráno lásko" řekl Adrien a dal mi pusu na tvář

"Dobré" řekla jsem a dále přemýšlela.

"Kde pak jsi byla" řekl a položil mi hlavu na stehna. V tu chvíli mě něco napadlo, rychle jsem odběhla a našla jeden těhotenský test, který tady má máma pro všechny případy.

"POZITIVNÍ, no do hajzlu" řekla jsem celkem nahlas. Odešla z koupelny a šla nahoru za Adrienem. On už byl přeměněný a chtěl vyrazit na každodenní obhlídku města.

"Mari jdeš taky?" zeptal se a otočil se na mě. Všiml jsi mého ustaraného výrazu a šel za mnou.

"Děje se něco?" zeptal se a já si sedla na pohovku a on si ke mně sedl.

"Já jsem..." neodpověděla jsem to a čekala, až mu to dojde.

"Co jsi?" zvedla jsem ten test a on se na mě dost překvapeně koukl.

"Takže mi budeme mít" v tom si znovu všiml mé sklíčeně tváře.

"No to je právě to" on jen nechápavě nahnul hlavu.

"Nevím jestli je tvoje, jelikož je možné, že to je"

"Felixe" řekl trochu sklíčeně. Já jsem sklopila hlavu a dala ji do svých dlaní. V tom mi je sundal a chytl je svýma rukama.

"Mari, to nevadí, i kdyby to bylo kohokoliv jiného, tak je to tvoje a ty jsi moje a já vás oba budu stejně milovat nejvíc na světě a nic to nikdy nezmění, ano?" to když řekl, tak jsem na něho koukla a pousmála se.

"Miluji tě" řekla jsem a políbila ho.

Uběhlo několik měsíců a nějak jsme to zvládli. Rodiče nejdříve byly malinko naštvaní, ale poté mi hodně pomáhaly a těšily se skoro tak moc, jako já a Adrien. Stále jsem, ale měla, takový zvláštní pocit, že to malé může být Felixe a ne Adriena.

Poté přišla ta nejtěžší část a to porod. Pohlavím jsme se chtěli nechat překvapit, navíc čekám dvojčata takže jsme si jména vybrali na půl. Adrien jedno pro kluka a jedno pro holku a já také. Bylo to v noci a Adrien zrovna spal jak dřevo. Sestra ho sice zkoušela probrat, ale on moc poslední dobou nenapsal, jelikož musel hlídat celou Paříž sám, takže ho nešlo probudit.

"Tatínku, jsou to holčičky" řekl doktor, když se Adrien konečně probudil (přesně po konci). Přišel za mnou a viděl, jak jsem je držela v náruči.

"Já to celý prospal?" řekl sklesle.

"Ano, ale nemůžeš za to"

"Promiň" řekl a dal mi pusu na čelo.

"V pohodě, nechceš si je pochovat" on se na ně konečně podíval a jakoby z něho spadl všechen smutek.

"Ano prosím" a opatrně si jednu vzal. V tu chvíli přiběhl doktor se štítkem a dal jim je na ruce a nám oběma různě barevné fixy.

"Tak jak je pojmenujeme?" zeptal se Adrien.

"Tak bylo by sladké, kdyby měly podobné, když jsou to dvojčata" on se jen usmál.

"Co takhle Cassie a Kelsie" já jen kývla a fixou napsala na pásku Kelsie a Adrien Cassie.

O měsíc později :

"Hele když už mají vlasy, tak co kdybychom si objasnili, jejich biologického otce?" zeptal se Adrien, když jsem zrovna kojila.

"A vážně to chceš vědět, aby jsi nebyl zklamaný?" řekla jsem dost vážně, a koukla na něho.

"Hele dělám to hlavně pro ně, do budoucna" já jsem kývla a on si vzal od každé jeden.

Uběhl týden a přišly výsledky náhodou u nás byl zrovna i Felix.

"Takže jste všichni připraveni" řekl Adrien a my oba kývli. Otevřel to a začal číst.

"Tak mám jednu dobrou zprávu a druhou podle názoru" já jsem strachem polkla.

"Tak mluv, čí jsou?" já se na ni s úsměvem podíval.

"Jsou moje" oba dva jsme si s Felixem oddechli, jelikož jemu se povedlo začít vztah s Chloé, ale nikomu jsme neřekli, o tom znásilnění, takže by z toho měl celkem problém.

"A co ta druhá?" zeptal se trochu vystresovaně.

"No jsme tak trochu bratři, jelikož můj táta je i tvůj a jelikož jsou naše mámy sestry, tak máme DNA skoro jako bratři" Felix byl extrémně překvapený.

"Tak to vysvětluje vaší podobu" řekla jsem na ulehčení situace.

"Takže celý naše životy" načal Felix.

"Byly lež, ano?" poté se tam chvíli dohadovali a potom šli spolu uspat holky.

"Takže z toho vyplývá, že jsem jejich strejda" řekl Felix, když odcházel z našeho bytu, který byl pod bytem mých rodičů.

"Vlastně ano"

"Tak alespoň něco z čeho jsem šťastný" řekl rozloučil se a odešel.

"Tak co, jsi rád, za to, že jsi to udělal" zeptala jsem se Adriena s úsměvem.

"A víš, že jo, alespoň už vím, že holky jsou vážně moje" dal mi pusu na tvář.

"A víš, že jsem to věděla?" pousmála jsem se na něho.

"Vážně a jak?"

"No protože pořád spí, jako ty" zasmála jsem se a dala mu pusu.

"Miluji tě"

______________________________________

Tak toto je konec této knížky, moc vám všem dekuji za Vaše reakce, klidně dále pište, aby další knížka mohla být ještě lepší, než tato. Ještě jednou moc děkuji a nyní můžete jít hlasovat o další knížce do rozhovorů. 😁😁

Vaše
Chat911 🐱 💜