Ve dne slunce ozáří i nejzapadlejši kout.
A však s nocí přichází nevědomost co se v tmavých koutech ukrývá.
A s nevědomostí přichází strach.
Lidé se bojí toho co neznají.
A těch které nikdo nezná se ostatní bojí.
Strach je pohlcuje až do morku kostí dokud nepohltí jejich ůvahy.
Vykvete pak myšlenka v jejich strachem zamořené mysli.
To co neznají musejí zničit.
A tak ten koho nikdo nezná upadá do tmy.
Dokud raní paprsky neozáři zapadlé kouty.
ČTEŠ
Dark Night
PoetryPár básní/úvah z mé divno mysli. Ps: Jsem divná? Rozhodně! Je to špatně? Who knows.....