Vzpomínám...

Prolog

Venku panoval vítr, který dunivě narážel do malého domku u louky. V domě byla napjatá atmosféra. V obývacím pokoji na gauči seděly dvě ženy. Jedna, ta starší, měla hnědé vlasy svázané do drdolu. Ta druhá právě neměla ty žvýkačkově růžové vlasy jako vždy, teď je měla tmavé a neupravené. Právě ona v náruči houpala měsíčního syna. Nikdo nemluvil, jen se jejich zraky upírali do dohořívajícího krbu. Když odbila desátá večer, mladší žena se vymrštila na nohy. "Mami, kdyby se cokoliv stalo, postarej se o Teddyho. Až bude větší, řekni mu, kdo byli jeho rodiče. Že ho navždy budou milovat a jeho otec byl silný a statečný muž. Mám tě ráda" . V očích obou se zaleskly slzy. "Doro...zlatíčko moje. Spolehni se, budu se o něj starat jak nejlépe dokážu" slíbila Andromeda. Nymfadora již Lupinová odložila miminko a vrhla se své matce okolo krku. "Všechno bude v pořádku, uvidíš..." uklidňovala jí matka. Sama, ale plakala. Její dcera se doprovolně vydává na smrt. "Díky, že jste tu byli. Ty i táta" řekla skrz slzy, které jí smáčely tvář. Teď se podívala na Teddyho. Už nespal, ale také plakal. Dora se k němu sehnula a vytáhla z kapsy náhrdelník s tvarem půlměsíce. Zapla ho synovi okolo krku a šeptala mu. "Teddy Remusi Lupine, maminka tě miluje, tatínek tě miluje. Všechno bude v pořádku, ale kdyby přece... Buď silný, tvoji rodiče umřeli pro tebe a za tebe. Milujeme tě zlato" dala mu pusu ne čelo, otočila se zpět k mámě. "Budeme na tebe vzpomínat,ale všechno bude OK. Až najdeš Remuse, dej nám vědět a ihned se vraťte sem" přikázala. Její dcera jen kývla hlavou, ještě naposledy objala jí i syna a vydala se bojovat. Vydala se najít lásku jejího života.

Už jsou to dva dny, co Nymfadora Lupinová obustila dům. Andromedě se nechtělo věřit, že by byla její dcera mrtvá. Teddy bezpřestávky brečel a chtěl znovu spatřit smějící se tváře svých rodičů.

Seděli na té samé pohovce jako předevčírem. Najednou někdo zaklepal na dveře. Andromeda s nadějí se vydala otevřít. Bohužel se její naděj ihned vytratila. "Kingsley?" zeptala se zděšeně. "Andy..." i pro něj nebylo lehké skrývat emoce. Posadili se spolu u stolu a pili kávu. "Andy, je mi to moc líto, ale předevčírem vaše dcera... a s ní i Remus..." nedořekl. Chvěl se mu hlas. Přišli o skvělé lidi a především přátele. "Ne-ne- to nemůže být pravda Kingsley..."vzlykala Andromeda. Nedávno přišla o bratrance, manžela a teď i dceru. Po tom co se trošku uklidnila vydala ze sebe "víte kdo je-". Kingsley souhlsně zakýval hlavou. "Remuse zabil Dolohov, a vaší dceru Nymfadoru B-Bellatrix" v tom se zachvěl dům, jak Andromda zakvílela. Její sestra zabila její dceru, to se jí snad zdálo. "Ale Bellatrix umřela také, zabila jí Molly Weasleyová" zkusil jí uklidnit. "Díky Pastorku" špitla a odešla pryč. "Tady jsou ještě nějaké informace" řekl do prázdna, položil papíry na stůl a vypařil se.

"Vnuku můj, proč pláčeš?Do srdce tvého jaký žal se to vlil..." vzlykala společně se sirotkem Teddym. Zkoušela ho utěšit, ale vůbec jí to nešlo. Sama by potřebovala někoho o koho by se mohla opřít. "Teddy..." šeptla nakonec a s mokrou tváří usnula.