Vzpomínám...

3. část

Než ho pohltily zelené plameny.

______________________________

Chvilkový nepříjemný pocit byl pryč, jakmile dorazil do Doupěte. Vypadl z krbu rovnou na kamenou podlahu. Narazil do ní obličejem a cítil jak mu začíná téct krev. Zvedl se na nohy s pocitem, že mu  teče nudle z nosu. "Ach Teddy!" vítala ho paní Weasleyová. "Paní Weasleyová!" přivítal se s ní nazpátek. "Božínku, co se ti stalo? Ale nic neříkej, je mi to jasný. Pojď rychle se posaď. Je ti dobře? Kolik ukazuji prstů?" chrlila ze sebe. Teddy dělal co mu řekla. "tři. A  děkuji, ale jsem v pořádku. Jen-jen mi teče trošku krve" zkusil odbýt, ale Molly se nenechala. "ty jseš prostě jejich syn!" zaradovala se a zároveň posmutněla a  podala Teddymu kapesník. Chvilku na to se objevil i Harry. "Teddy, co si zase dělal?" zeptal se pobaveně. "Spadl jsem" protočil oči. "Oběd bude muset chvilku počkat, než příjde Hermiona" oznámila paní Weasleyová. Zničeho nic bylo slyšet hulákání a dupání nohou. To se ze schodů hnali Fred a Roxanne (děti George a Angeliny). "Frede vrať mi toho plyšáka!!!" ječela na bratříčka. "No tak si ho vem" vysmíval se Fred. "Frede, Rox co to zase vyvádíte?!" pokárala je paní Weasleyová. Oba se zastavili jako přimražení. "Koukej jí vrátit toho plyšáka a ty Rox tolik nehulákej". Fred se zatvářil naštvaně a vrazil plyšáka svojí sestře. "Teddy!!!" zavískal radostně peti-letý Fredík a skočil Teddymu okolo krku. "Frede, Rox" opětoval jim nadšení. Do kuchyně přicházali další a další lidé. Všichni Tedda šťastně zdravili. To už se dole nacházeli George a Angelina, Harry, Ginny, James a malý Albus, Ron, Hermiona a malá Rose, a konečně Bill, Fleur, Dominique a nejstarší Victorie.  (Fred 5let, Rox 4roky, James 4roky, Albus a Rose 1rok, Dominique 7let, Victorie 10let). Protože Weasleyovi pozvali všechny své příbuzné, byla by kuchyň přeplněná. Naštěstí Hermiona uvhrla na dům nezjistitelné zvětšovací kouzlo. "Teddy, Vic pohlídáte ostatní?" zeptala se mile Angelina. Tedd, jako nejstarší měl tuhle povinost která ho otravovala. "Jasně" odpoveděla nadšená blonďatá Vici. "Tak poďte" vyzval je otrávený modrovlásek a odvedl je všechny na zahradu. Otočil se na Vici. Byla to jeho nejlepší kamarádka a proto s ní chtěl trávit více času, bohužel je vždycky někdo vyrušil, nejčastěji James. "Vici, něco ti ukážu" pošeptal jí tak blízko ucha až jí naskočila husí kůže. "Teddy!" ohnala se po něm. "Domi, máš to tu na starosti" zavelela Victorie své mladší sestře. Teddy se na všechny usmál a silou zatáhl kamarádku za roh domu. Slunce krásně svítilo a oba je líbalo na tvář. "Tak co?" zeptala se nedočkavě Vic. "koukej" ukázal si na vlasy a ty náhle změnily barvu na bílé s červenými pramínky. Vic spadla brada. "wow" šeptla s údivem. "Hele modré ti sluší víc Edwarde"usmála se za dlaní. Teddy nesnášel jméno Edward, které bylo jeho pravé. "Victorie Fleur Weasleyová!!!!! Přestaň mi tak říkat!" zlobil se naoko. S ní se necítil tak prázdný jako vždycky. S ní se cítil šťastný jako málo s kterým. Weasleyovi mu nahrazovali tu strašnou strátu, kterou nosil. To oni jsou pro něj rodina. Bylo mezi nimi ticho, ale né to trapné. "Teddy, až odjedeš a já tady budu sama-"  Teddy jí umlčel a nadzvedl jí bradu. Koukala na něj těma krásnýma modrýma očima a on na ní těmi medovými po otci. "Vici, budu ti psát jak nejčastěji to půjde, a neboj, odjedu přece až v září. Teď je teprve konec dubna" ujistil jí. "Tedde,budeš mi strašně moc chybět" vylila si srdíčko a pevně ho objala. Byl nejdříve trošku zaskočený, ale taky se dal do objímání až mu vlasy zrůžověly. "Lupine já tě chvilku nechám osamotě a ty už tady randíš s mojí dcerou" zasmál se Bill, který právě přišel. Rychle se od sebe odtáhli a Vic se tvářila naštvaně. Teddy se zastyděl a vlásky nabrali červený odstín. "Tati!" naštvala se. "N-ne strejdo, m-my si j-jenom-" koktal zaskočeně. "Dobrý, jen sranda. Ale nezapomeňte že vám je teprve deset" usmál se. "jedenáct" vypl hruď Teddy. Tomu se Bill zasmál a odešel. Victorie se s pobaveným úšklebkem dívala na jeho vlasy. "kam furt koukáš?" zeptal se nechápavý Teddy. Pak mu to ale došlo a zatřepal hlavou. "Lepší?". "nejlepší" ujistila ho a jěště víc mu rozcuchala to vrabčí hnízdo. "Vici!" odstrčil jí. Tomu se oba zakřenili. "neměli bychom už jít?" zeptal se Teddy. Kamarádka jen přikývla a společně odešli.

Přišli právě v čas, když paní Weasleyová s Hermionou prostíraly stůl. "pojďte nám pomoc vy dvě hrdličky" vyzvala je pobavená Herm. Oba se na ní zamračili. "my nejsme hrdličky! Jen kamarádi" naštval se Teddy. "jo,jo,jo....ale teď pojďte pomáhat. Máme toho hodně" odpověděla. Obě děti protočily oči a otráveně začali skládat vidličky na místa. Najednou si začala Vici něco pobrukovat. "Co si zpíváš?" zeptal se se zájmem Teddy. Něco mu ta melodie připomínala, ale nebyl s to si na to vzpomenout. "písničku" zasmála se. "tuhle mi někdo zpíval, když jsem byla malá, ale už nevím kdo. Je moc pěkná, jen má trošku smutnou melodii. Znáš jí?". Teddy se zamyslel, ale nakonec zakroutil hlavou.

"Bylo to vynikající mami" pochválil oběd Ron. Akorát dojedli oběd. Teddy byl furt zamyšlený a nevnímal okolí. Odkud jí znám? Babička mu tuhle nezpívala- přemýšlel,ale na nic nepřišel.

Schylovalo se k večeru a většina už opustila dům. Kromě pana a paní Weasley s Georgem a Angelinou, kteří tam bydlí už zůstali tam jen Potterovi, Ron s Hermionou a Teddy. Modrovlasý chlapec seděl před obrazem v opuštěné místnosti. Jistě že to byl obraz jeho rodičů, jenže tenhle nebyl pohybující pouze mudlovský. Teddy si v ruce hrál s přívěskem stále přivázaným na krku. "Mami, tati. Dneska jsem Vici ukázal nové vlasy" oznamoval jim. Měl pocit jako kdyby ho slyšeli, doufal v to. "Victoria je moje nejlepší kamarádka, mám ji fakt moc rád. Dokonce jsme se dnes objali,protože jí budu chybět až odjedu do Bradavic. Všichni mi budou strašně chybět. A- A nejvíc vy. Vlastně mi chybíte na každém kroku. Doufám, že alespoň tam nahoře se máte hezky, protože můj život tady dole je bez vás strašně špatný. Je mi smutno když vidím ostatní jak se pomazlí se svými rodiči. Říká se, že sny se plní, tak proč ten můj ne? Proč se nevrátíte?" po tváři se mu začaly kutálet slzy. Znovu, jako každý den.

Ahoj, další kapitolka na světě. Chci aby jste věděli, že i mě je smutno když tohle píšu. Rve mi to srdce,ale zároveň pomáhá. Berte to jako úctyhodné, za Remuse i Doru.