Pouto dvou andělů.

Kapitola 2.

Daisy si připadala jako blázen. Osoby, které vyfotila, viděla je na fotkách jen ona, ale byla si jistá že existují. Hlavně si byla jistá tím, co provedli. Opravdu Petera zabili. Byla tu však i jedna otázka. Kam se podělo jeho tělo, když ho zabili.

Když se Daisy vrátila domů, pokoušela se vypadat normálně, alespoň před rodiči.

„Ahoj mami. " Pozdravila, jakmile vešla do kuchyně. Voněla jídlem.

„Ahoj, kde jsi byla?" Začala se jí hned vyptávat mamka.

„Byla jsem s Denisou na chvilku venku." Řekla Daisy. Ale neřekla nic o fotkách, co nafotila, protože k tomu měla dobrý důvod. I když svou matku milovala věděla, že se jí nemůže svěřit se vším, aby to neskončilo hádkou.

Daisy se chtěla vrátit zase do postele. Jenomže hned jakmile udělal krok ven z kuchyně mamka jí zastavila. „Daisy! Nikam nechoď už máš hotovou snídani."

„Ale mami já už jedla." Její máma zakoulela svýma béžovýma očima.

„Myslíš že tvému tělu stačí půl rohlíku nebo jablko? Jsi ve vývinu, takže si hned tady sedni na zadek a sněz tuhle vydatnou snídani."

Daisy si jen smutně povzdechla a vrátila se do kuchyně. Ještě, než do sebe začala násilím soukat omeletu se zeleninou, pozorovala svou matku, jak vaří. Záviděla jí její dokonale hubenou postavu a její tmavě blonďaté vlasy. Všechno na její matce bylo dokonalé. Daisy si vždy přála mít takovou postavu. Vždy když se na sebe podívala do zrcadla zhnuseně odvrátila oči. Proto měla i tak velikou nechuť k jídlu a hodně si hlídala co jí.

Začala jíst snídani a při tom přemýšlela nad tím co má udělat dál. Jestli má mámě položit otázku nebo ne. Nakonec se rozhodla, že to riskne.

„Ano broučku?" Máma se k ní sice neotočila, ale Daisy věděla, že jí poslouchá.

„Co... Co bys dělala, kdyby ... Kdybys viděla, jak někdo někoho zabil, nafotila to a pak to ukázala kamarádovi, který na těch fotkách nic nevidí?" Daisy trochu koktala, ale i tak ze sebe dostala pak smyslných vět.

Daisy napadlo, jak to říct, aby to vyznělo uvěřitelně a zároveň aby nebyla ona vinna. Řekne, že se to stalo jejímu spolužákovi.

„Proč tě to zajímá? Co pak ty jsi viděla, jak někoho zabili?"

„Ne, ne samozřejmě, že ne. Jeden kluk od nás ze třídy, Marcus. Šel domů pěšky a vyfotil to. Nebo spíš si myslel, že je nafotil pak je ukázal Denise ta, ale na nich nic neviděla."

Daisyna mamka se na ní otočila a dívala se na ni ustaraným pohledem. „Víš Daisy řekla bych, že se ten kluk opil, a nebo si vzal nějaké drogy. Nebo si to jen celé vymyslel, aby byl zajímavý. Každopádně bych si s tím nelámala hlavu. Ty se hlavně soustřeď na školu. Potřebuješ mít dobré známky, abys mohla na vysokou. Takže tě chci vidět po obědě učit."

Daisy se nerada bavila se svojí matkou. Vždycky když jí něco vyprávěla nebo si na něco stěžovala, ukončila jejich rozhovor stejně jako před chvílí. Ty se hlavně uč. Místo takových kravin jdi uklízet nebo se učit. Buď to byly takové věty, a nebo O tomhle se se mnou nebav, mám daleko horší problém. Přesně kvůli takovým větám se spíš bavila s tátou. Ten jí alespoň nechal domluvit a nikdy nezakončoval debatu tak jako její mamka. Jenomže když se bavila víc jen s jedním řidičem ten druhý samozřejmě žárlil.

Daisy do sebe ještě rychle dala něco ze snídaně a šla do svého pokoje. Nechala talíř naschvál skoro plný. Bylo jí jedno, jestli jí to bude máma vyčítat. Chtěla hlavně co nejdřív zmizet a mít zase klid.