Trpělivost růže přináší

2 První den v Bradavicích

Ráno přišlo dříve než chtěli. První den v Bradavicích. První hodiny. První snídaně, při které dostanou studenti své rozvrhy, podle kterých se budou muset řídit.

Hermiona se probudila odpočatá a s dobrou náladou. Promnula si oči, vzala si školní uniformu a šla se do koupelny převléknout. Vyčistila si zuby, učesala si vlasy a celkově se upravila. Když byla hotová, ustlala si postel a vydala se na snídani.

Pomalu kráčela chodbami hradu. Měla spoustu času. Nikam se nehonila. Neměla proč se někam honit. Došla do Velké síně, kde už bylo pár studentů. Posadila se ke stolu a najednou se před ní objevil rozvrh jejích hodin. Ten si pozorně prohlédla. Vše bylo v pořádku. Sice si toho letos vzala na svá bedra celkem dost. Chytila se za hlavu, když uviděla, že v pondělí končí hodinou lektvarů. No to je vážně super, pomyslela si. To ji rovnou mohla McGonagallka dát sto padesát hodin lektvarů týdně. Jak má dávat poslední hodinu v pondělí pozor při lektvarech? Asi se bude muset domluvit s paní profesorkou, aby ji tu poslední hodinu škrtla. Ne to udělat nemůže. Musí dávat pozor ve všech hodinách.

Na talíř si dala toast a namazala si jej jahodovým džemem. Nalila si horký čaj do hrníčku a v klidu snídala. Když na sobě ucítila něčí pohled. Mírně zvedla hlavu a rozhlédla se okolo sebe. Od zmijozelského stolu se na ni díval Theo a od profesorského stolu ji pozoroval pár onyxových očí. Na Theodora pokývala hlavou. Zatímco profesorovi lektvarů nevěnovala sebemenší pozornost a dál se věnovala své snídani. Ovšem tlak pohledu na ni zesílil. Hermiona odolávala profesorovu pohledu statečně a velmi dlouhou dobu. Jenže profesor s tím nehodlal přestat . Hermiona to vzdala a podívala se na něj jen na chvíli. Hned zase odvrátila svou tvář. Ovšem jediné co dokázala zaznamenat, když se na profesora podívala, byl samolibý úšklebek. O co mu jde? Ptala se sama sebe. Když měla dojedeno, zvedla se ze svého místa a vydala se pryč z Velké síně. Před odchodem ještě hlavu mírně pootočila a věnovala profesorovi mírné pokývnutí hlavou. Ovšem nemohla vidět, že ji malé pokývnutí hlavou opětoval.

Ten se díval na vzdalující se záda Nebelvírské lvice. Zdálo se, že je stále tou šprtkou, kterou bývala do teď. No... uvidíme, co se stane na hodině lektvarů. Ušklíbl se ještě více. Aspoň někoho bude moci potrápit. Dojedl svou snídani a odešel z Velké síně.

***

Hermiona si šla nachystat učebnice na dnešní vyučovací hodiny. Když je měla nachystané, vydala se na první hodinu.

,,Ahoj," pozdravila ji Ginny, která šla naproti ní. Hermiona se zastavila.

,,Ahoj, Ginny," usmála se na ni Hermiona. Ginny se také zastavila.

,,Co máš jako první hodinu?" zeptala se jí Ginny.

,,Obranu proti černé magii, a ty?" odpověděla a zároveň ji položila stejnou otázku.

,,Mám Lektvary," odpověděla jí Ginny. Hermiona se na ni ušklíbla.

,,Hlavně Snapea moc nedráždi, aby nám neodebral body. A to samé, prosím, vzkaž i Ronovi a Harrymu až je potkáš," řekla Miona. Ginny přikývla a chystala se k odchodu, když se najednou zastavila.

,,Poslyš, Herm, a ty lektvary máš jakou hodinu?" zeptala se jí Ginny. Hermiona se na ni podívala.

,,Dneska poslední dvě hodiny, zítra je mám po třetí hodině a taky to je dvouhodinovka. To samé dokonce týdne. Až na čtvrtek. To je mám i odpoledne," ušklíbla se Miona.

,,To mě moc mrzí," ušklíbla se na ní Ginny.

,,Co vás mrzí, slečno Weaslyová?" zeptal se jí profesor lektvarů stojící za ní. Ginny studen zavřela oči a zkousla si ret, aby z úst nevypustila nějakou hloupost. Hermiona se na pana profesora podívala. Ginny se na profesora pomalu otočila a snažila se tvářit vážně.