Trpělivost růže přináší

4 Hlídka

Bylo půl desáté v noci. Hermiona čekala na Malfoye v Primuské pracovně. Mihotavé světlo z krbu osvětlovalo místnost. Hermiona uvažovala o tom, co ji řekl Malfoy v pracovně před dvěma dny. Že chce mír. Za poslední dva dny o tom uvažovala skoro každou hodinu. Přišlo jí to jako špatný vtip. Ale proč tomu nevěnovat aspoň trochu šance. Třeba chce vážně mír. Dá tomu šanci. Obraz se otevřel a do místnosti vešel Draco. Naskytl se mu pohled na dívku sedící u krbu. Ta zvedla svůj pohled a podívala se na něj. Měla na sobě černou mikinu s kapucí, na které se vyjímal nebelvírský erb, k tomu měla ještě černé rifle a conversky. Vlasy měla dané do uhlazeného ohonu. Draco, jako vždy, měl na sobě černé sako, bílou košili a zmijozelskou kravatu, kterou měl mírně povolenou a dva vrchní knoflíky od košile měl rozepnuté.

,, Nazdar Grangerová," pozdravil ji. Hermiona jeho pozdrav přešla bez povšimnutí.

,,Můžeme jí?" zeptala se a Draco jí přikývl. Hermiona se zvedla z pohovky, které seděla a vydala se k otvoru. Draco ji následoval. Obraz odklopil své plátno a oba Primusové vyšli na chodbu.

,,Rozdělíme se. Ty si vezmeš Sklepení až do čtvrtého patra a já páté a výš. Astronomku zkontrolujeme spolu," řekla. Draco se ušklíbl. To snad nemůže myslet vážně.

,,To teda ne, Grangerko," pokýval nad tím Draco hlavou, ,, žádné rozdělování nebude," řekl a zatvářil se vážně. Hermiona se na něj zamračila. Chvíli spolu válčili pohledy až to byla Hermiona, kdo boj vzdal a podrobil se.

,, Fajn," zavrčela a rozešla se chodbou směrem do Sklepení. A Draco nemohl dělat nic jiného než tu střapatou lvici následovat. Hrad byl tichý a občas se ozvalo zamňaukání. Šelest větru narážel do stěn. Obrazy pochrupovaly, nebo si tiše šeptaly. Společně prošli polovinu Sklepení, když se Draco najednou zastavil u ebenově černých dveří od kabinetu jednoho protivného, sarkastického a mrzutého profesora lektvarů. Bylo to zvláštní. Většinou má Severus na svých dveřích ochranná kouzla, aby jej nikdo nerušil. Ale teď z nich necítil ani jedno z ochranných kouzel. Hermiona se po Dracovi ohlédla. Všimla si, že se Malfoy zastavil.

,, Co je, Malfoyi?" zeptala se jej. Draco se zamračil.

,,Většinou má na dveřích ochranná kouzla, aby jej nikdo nerušil, ale dneska je na dveřích nemá," řekl zamyšleně. Hermiona se zamračila.

,,Třeba je v kabinetu," odvětila Hermiona a pokračovala v cestě. Draco nad tím ještě pokýval zamyšleně hlavou a vydal se za Grangervou. Společně prošli všechna patra i s Astronomickou věží, ale nikoho nenachytali. Šli v tichosti a nejspíš jim to oběma vyhovovalo. Když se nad tím Hermiona zamyslela, byla to v celku procházka, než-li hlídka, při které měli načapat studenty a studentky, kteří se loudaly a nebyly ve svých postelích. Na to že to byla hlídka s Malfoyem, byla jí celkem příjemná. A Malfoy se nechoval jako ten starý Malfoy, který ji nadával a dělal jí ze života peklo. Vlastně se choval úplně jinak než byla zvyklá. Byl tichý. Nerušil ji při práci a nenadával ji. Prostě byl jiný. Možná že ten mír přece jen myslí vážně. Draco si byl vědom zvědavých pohledů, které mu Nebelvírská lvice věnovala. Celkem se mu ta pozornost i líbila. Zastavili se při vchodu do Pracovny. Hermiona pronesla heslo a oba vešli. Krb v místnosti se rozhořel. Do místnosti vháněl teplo a světlo. Oba se posadili do křesel poblíže krbu. Slyšeli jen občasné zapraskání v krbu a jak vítr občas otřásl okenicemi.

,,Dnes tu byl klid," řekl Draco. Hermiona se na něj podívala. Na jeho tváři se střídaly stíny a odlesky plamenů v krbu.

,,Ano, to byl," souhlasila s ním. Až moc velký klid, pomyslela si. Zítra budou muset dávat větší pozor. Draco se jí podíval do očí.