Trpělivost růže přináší

7 Famfrpálový konkurs

Už to byly dva týdny od té noci, kdy Hermionu Snape načapal na Astronomické věži. Hermiona se druhého dne dozvěděla, že to Snape na ni nepráskl McGonallové. Za ty dva týdny se toho mezi nimi moc nezměnilo. Pořád si věnovali pohledy a pokývnutí. Vážně se z toho stal jejich denní rituál. Čím více po sobě pokukovali, tím více čekali než ucítí na sobě pohled toho druhého. I Snape se zdál býti méně mrzutější. Ale jeho pohled se změnil. To jak se na ni díval, jí nahánělo hrůzu. Avšak strach vždy zakryla v malém pousmání. Nevěděla, co od něj má čekat a jestli náhodou za tu službičku něco nechce.

Venku byl krásný podzimní den a všichni, kteří si chtěli užít trochu sluníčka, byli venku na školních pozemcích. Ať už si dělali něco do školy, či byli jen tak na trávě a povídali si.

Harry s Ronem, Hermionou a s Ginny, samozřejmě, byli na Famfrpálovém hřišti, aby mohli vybrat letošní famfrpálové družstvo. Harry s Ginny a Ronem už své místa měli zabrané. Harry jako chytač, Ron jako brankář, Ginny jako střelkyně. Takže vlastně mají místo pro čtyři hráče. Dva střelce a dva odrážeče. Zatím tu Harry neviděl nikoho, kdo by mu za něco vůbec stál. Buď to byli namyšlení druháci, kteří si mysleli bůhvíjak nejsou skvělí, anebo slečinky, které se div udrželi ve vzduchu. Ovšem byl tu Dean a Seamus, takže tu nějaká naděje byla.

Harry pokroutil hlavou. Tohle se mu snad jen zdá. Kam se poděl nějaký dobrý hráč? Harry měl chuť to vzdát.

,,My se moc omlouváme," zavolala na ně nějaká dívka s koštětem v ruce a kousek za ní šel nejspíš její bratr. Tedy, tak to aspoň vypadalo.

Harry se na ni udiveně podíval.

,,My se omlouváme, že jsme přišli pozdě. Můj bratr zapomněl na čas, takže tak," řekla dívka zadýchaně, ,,ještě jste nikoho nevybrali?" zeptala se jej s nadějí v očích. Té dívce mohlo být tak kolem šestnácti, takže mohla být o rok nebo dva níž jak oni.

,,První mi řekni vaše jména a až pak se můžeme bavit o tom, jestli jste v týmu nebo ne. Taky mi ukážete, jak ovládáte koště," vyzval je Harry s úsměvem na tváři. Svůj zrak obrátil na Rona, který pokrčil rameny, a na Ginny, která si ty sourozence měřila pohledem.

,,Já jsem Jade Willsonová a tohle je můj bratr Henry Willson," řekla dívenka. Harry přikývl, že rozumí a poslal je do vzduchu. Dívka byla rychlá a mrštná. Její bratr byl stejný,  mrštný a stejně tak i rychlý. Oba věděli jak zacházet s koštětem, aby se dostali tam, kam chtěli. Tohle Harry naposledy viděl u dvojčat Weaslyových.

,,Dobře, dost, to stačí," zařval na ně Harry, aby klesli dolů. Děcka se nějak postavily a čekaly na verdikt.

,,Takže... moc si vážím toho, že jste přišli na tento konkurs, ale potřebuju slibné hráče, takže některé z vás budu muset poslat pryč," Harry se na chvíli odmlčel, ale vzápětí hned pokračoval, ,,Zůstane tu Jade Willsonová, Henry Willson, Dean Thomas a Seamus Finnigan, zbytek to může zkusit příští rok," řekl Harry. Hráči, které nechtěl, odešli a on před sebou měl základní sestavu jeho týmu. Což bylo super, protože teď to už půjde jako po másle.

,,Takže a teď k vám čtyřem, zkusíme si menší hru, jen střelci a brankář. A protože nevím, jak to bude vypadat, tak si to zkusíte všichni čtyři. Ovšem s rozdílem toho, že se potom vy dva spolu vyměníte. Potřebuji se rozhodnout,koho posadím na jakou pozici," řekl Harry a sepjal ruce, aby si je mohl promnout.

,,Na co čekáte? Do vzduchu, šup," řekl Harry a už je hnal do vzduchu. Oběma sourozencům to celkem šlo, ale Deanovi se Seamusem to šlo malinko lépe. Bude jen dobře, když tým bude mít takto mladé odrážeče, protože jim Harry bude moci nechat post kapitánů a už teď věděl, že se ti dva neztratí.