Vzpomínám...

5.část

mezitím:

Andromeda Tonksová se vrátila ze sklepa, kam původně zamířila pro marmeládu. Když vešla znovu do svého kuchyňského království, zalapala po dechu. Vzala si do rukou papírek se vzkazem a pečlivě si ho pročítala. "To je celej Remus" zakroutila nad papírkem hlavou, odložila ho a s teplým kabátem se přemístila s letaxem do informacích na hřbitově. Starého pána, který ještě dřímal v křesle jen přešla. Stála s výhledem na celý hřbitov a bezmyšlenkovitě se vydala směrem k vrbě, pod kterou seděl brečící Teddy. Povzdechla si při pohledu na nešťastného vnuka a bezeslov si k němu přisedla. "Babi" hlesl potichu modrovlasý chlapec a znovu se rozechvěl. Andromeda ho chytila okolo ramen a šeptala mu uklidňující slova. "Něco jim sem dáme, ano?" řekla mile a s pomocí hůlky vykouzlila na hrobě věnec. "Neplakej Teddy. Oni by nechtěli aby jsi se kvůli nim trápil" zkoušela mu domlouvat. Teddy s chybým pokusem zahnat slzy zkusil přitakat, ale zároveň jakoby hlavou naopak zakroutil. "Mně taky moc chybí, ale život jde dál a jak už jsem říkala, oni by si nepřáli, aby jsme tak moc truchlili" vydechla zničená babička. "Utři si slzy, a konečně pochop, že to všechno dělali pro tvoje dobro" to Teddymu moc nepomohlo. I přes slzy se trošku rozhněval. "Ale já to nechtěl! Kdyby to bylo pro moje dobro, neumřeli by!" teď se trošku zastyděl za to co řekl. Sice trošku vyčítal své matce, že ho odložila a šla do boje i když nemusela, ale něco mu říkalo, že už to chápe. Andromeda jako kdyby jeho poznámku neslyšela a zvedla se. "Pojď Teddy, bude ti zima" pokynula mu hlavou a vydala se zpět do budovy. Modrovlasý Lupin tam ještě naposledy zanechal slzy a s tichounkým rozloučením s rodiči se vydal za babičkou.

Doma na něj čekala teplá polévka a výborný oběd. Medu očividně něco trápilo a její vnuk to nenechal jen tak bez povšimnutí. Proto, když si po vydatném jídle sedli spolu ke stolu začal. "Babi, copak tě trápí?" zeptal se mile. Andy nejdříve zaskočená se na něj usmála a pohledila ho po tváři. "Teddy, s tím si nedělej starosti". Na to Teddy stroze odpověděl "žádný blepty, povídej!" vyzíval. "Asi nemám na vybranou, že?"  usmála se. Vnuk zakroutil hlavou a přesedl si jí do klína. Babička mu obmotala ruce okolo pasu a dala mu pusinku do vlásků. "Víš... moje jméno za svobodna bylo Blacková-" začala. "Otázky až na konci, ale ano, ten rod Blacků" zastavila nadechující se ho Teddyho. "- a měla jsem dvě starší sestry. V dětství jsme si moc dobře rozuměly, ale jak jsme stárly, naše názory se měnily. V pubertálním věku jsme si každá našla budoucího manžela. Nejstarší, spíše z donucení, si vzala známého smrtijeda. Druhá si vybrala bohatého a vznešeného čistokrevného kouzelníka, kterého k jejímu štěstí milovala. Jenže já si vybrala obyčejného mudlorozeného mrzimoráka a žila s ním v tajnosti před mojí rodinou. Bohužel se na něj přišlo až moc pozdě když jsme byli již zasnoubeni a moje rodina mě zavrhla. Vymazala. Vydědila. Říkej si tomu jak chceš. Nakonec se všichni vydaly svými cestami. První sestřička, se vydala na temnou stranu a stala se blízkým stoupencem Ty-víš-koho. Ta druhá -no, řekněme vydala se střední cestou s temnými stíny. Jen já, šťastně zasnoubená s tvým dědečkem jsem se vydala tou nejlepší, dobrou cestou. No, od toho osudného rozhodnutí mé rodiny jsem se s nimi neviděla. Pak se narodila tvá maminka. Bylo to krásné miminko, co se proměnilo v krásnou ženu, která se zasnoubila s tvým otcem a těsně před válkou měla tebe. Bohužel se stalo, že už se domů ani jeden nevrátil a s nimi odešla i moje nejstarší sestra. Druhá, tvoje prateta, zůstala a právě ona tě chce vidět" dořekla svůj monolog. Teddymu během toho spadla brada ke kolenům a teď mu to v hlavě šrotovalo. Naštěstí měl alespoň něco z Remusovi inteligence a dokázal si postupně vyvodit kdo jsou jeho pratety. Měl chuť chrlit jednu otázku za druhou, ale nevěděl s kterou začít. Nakonec se nadechl a s výdechem vykřikoval: "Tvoje sestry jsou Bellatrix Lestrangeová a Narcissa Malfoyová, že? Vzhledem k tomu, že Bella byla známou smrtijedkou, její muž byl Rodolfus,také známý smrtijed a zemřela při Bitvě o Bradavice, musí to být první sestra. Pak ta druhá, Narcissa, říkalas že se vydala střední cestou s temnými stíny, to znamená - moment-" zastavil se nechápavě. "vždyť byla oddanou smrtijedkou, jak mohla jít střední cestou?! No, o tom potom. Takže ta na půl blondýnka a černovláska -moment-" zastavil se znovu "no jistě! To mě utvrdilo v tom, že je to tvá sestra. Blond vlasy znamenají její přivdání do rodiny Malfoyů a černé vlasy její původní jméno Blacková! No, ale abych se vrátil k původní věci. Řekla jsi, že mě moje prateta chce vidět a vzhledem k tomu, že mi zbyla jen jedna.... ne,ne,ne,ne! Babi tohle prostě nejde! Nemůžu, nechci se s ní vidět! Tohle naprosto odmítám!"

Andromedě teď už taky spadla čelist až dolů. Nechápala jak on, jedenáctiletý chlapec, dokáže tohle všechno říct skoro na jeden nádech a jak si může takhle rychle urovnat myšlenky, s tím, že si vyvodí správné odpovědi. Jen tam na sebe koukali z očí do očí. Teddy neklidně oddechoval a vyčkával na příval odpovědí, který však nepřišel. Meda sklopila svůj zrak k zemi a vyčkávala. To Teddy zachytil a se vší zlobou kterou v sobě měl, řekl však klidným hlasem (pro představu- hlas jako Umbridgeová, když po dohadování s Minervou řekla "poměry v Bradavicích jsou horší než jsem čekala...") "Ty už jsi to svolila, že? Ty už jsi jí to dovolila. Smrtijedce, která se podílela na smrti mých rodičů". Andy tohle donutilo něco říci, ale jakoby nenašla správný tón hlasu. "Teddy, vyvedu tě z omylu. Cissa se nepodílela na smrti Nymfadory a Remuse a nebyla sto procentní smrtijedkou, neměla vypálený znak na předloktí. A ano, svolila. Nemůžu nic dělat, má právo tě vidět. Koneckonců to je tvá prateta a matka bratrance tvé matky" řekla na konec. Teddy se zvedl a odešel do pokoje. Nevěděl jestli má být naštvaný nebo smutný. Přece jenom nemůže se na babičku zlobit a pochopil, že vážně neměla na vybranou. Byl ve stresu a na ten pomáhá jedině jeho milovaná čokoláda. Chňapl po první co mu přišla pod ruku a zakousl se do ní jako vlk do kusu masa. Tenhle den pro něj nemohl být snad horší.