Pouto dvou andělů.

Kapitola 4.

Daisy vzbudily divné zvuky ozývající se z chodby. Rozbíjení skla, bouchání, lámání, trhání a něco jako mluvení dohromady. Sedla si na nemocniční postel, rozsvítila lampičku, kterou měla nad hlavou a vylezla potichu z postele.

Cítila chladnou zem pod nohama a otřásla se zimou. Šla ke dveřím, co nejtišeji to šlo, otevřela a vykoukla ven.

Ze začátku neviděla nic. Jen prázdnou chodbu a zavřené dveře pokojů, které byli tiché, jako by v nich nikdo nebyl. Pak z jednoho pokoje někdo vyšel. Nedokázala ho nijak pojmenovat. Vypadal jako příšera z hororových filmů a měl klepeta. Vypadal skoro jako obří štír.

Zakřičela překvapením a strachem, který cítila. Příšera si jí všimla a běžela chodbou k ní.

Daisy rychle vlezla zase zpátky do pokoje a hned zabouchla. Opřela se o dveře pokoje a snažila se vší silou do nich opírat, aby se neotevřely. Ta zrůda, co vypadala, jako štír začala narážet do dveří. Daisy se snažila vší silou dveře udržet. Až ji t toho bolelo celé tělo.

Najednou bylo slyšet, jako kdyby se někdo pral. Dveře se už nikdo nepokoušel otevřít. Daisy už jen poslouchala rány a křik. Všechno po chvilce utichlo. Pak ticho přerušil ženský hlas.

Daisy slyšela všechno zřetelně, protože kolem vládlo ticho a pořád se opírala o dveře.

„Clary koukni. Daisy Palmer. Myslím, že je to ona. Ta Daisy, kterou hledáme."

Jakmile slyšela Daisy své jméno, šla rychle ode dveří dál. Viděla, jak se klika pomalu pohnula, když narazila zády do bílé zdi. Přála si, aby jí mohla projít ven. Dveře se začalo otevírat a do jejího pokoje vešly dvě ženy.

„Daisy? Daisy?!"

Daisy doufala, že je to jen halucinace. Jedna žena měla černě zbarvené vlasy a tmavé oči a ta druhá zrzavé vlasy a zelené oči. Obě vypadaly krásně, ale Daisy z nich měla zrovna teď strach.

„Neboj se, nic se ti nestane. Já jsem Isabella a tohle je Clary. Ty jsi viděla tu zrůdu na chodbě, že ano? Musíš jít teď s námi." Řekla černovláska. „Pomůžeme ti, abys vše pochopila."

Daisy nedokázala mluvit. Slova se jí úplně vytratila z úst a nechtěla se vrátit. Zakroutila hlavou.

„Daisy pojď s námi. Ochráníme tě před démony i vším ostatním. Ale jestli tu zůstaneš něco se ti stane."

Daisy si klekla na zem, zacpala si uši a šeptala si pro sebe. „Je to jen sen. Není to skutečné. Jen zlý sen. Za chvíli se probudím a bude po všem." A pořád dokola.

Najednou cítila, jak jí někdo chytl za ruce, zvedla hlavu a začala křičet. Tentokrát to byla žena se zrzavými vlasy a v obličeji měla lítostivý výraz.

Daisy křičela co nejhlasitěji, aby jí slyšela sestra nebo kdokoli jiný. „Pomoc! Prosím!" Zakřičela a vytrhla se ze sevření.

Do jejího pokoje přiběhla sestra i doktor, kteří měli hlídat pacienty a postarat se o ně během noci. Nevěděli, co se děje. Tak k Daisy přišli a snažili se jí dostat zpět do postele.

„Slečno to nic. Co se děje?" ptala se sestra a pokoušela se udržet její ruce v klidu, ale nešlo jí to.

„Byl tady démon a ony ho zabily. Tedy alespoň říkaly, že to byl démon." Řekla Daisy během menšího záchvatu a ukázala na Clary s Isabellou.

„Kdo koho zabil? Tady jste přece jen vy." Daisy se ale vzpírala. Ač se snažila sestřička s doktorem sebe víc nedokázali Daisy udržet. Sestra pak někam odběhla. Doktor se pořád snažil Daisy udržet. Daisy byla, ale na holku hodně silná.