Dny ubíhaly, a ubíhaly. Dokud nebylo Pondělí. Konečně. V Sobotu jsem měl návštěvu rodičů, a moc jsem si ji užil. Vzali s sebou i mého malého bratříčka, jmenuje se Jihyun. A je to nejroztomilejší stvoření na planetě. Tak nádherného a roztomilého bratříčka si ani nezasloužím. Řekl jsem rodičům, že mi pan Jeon vrátil mobilní telefon, takže kdyby chtěli, mohou napsat. Maminka byla z toho moc šťastná, a já taky. S Jihyunem jsem si i trochu pohrál, rodiče si mě s ním i vyfotili, a teď tu fotku mám jako tapetu. Doslova jsem se do toho malého trpaslíka zamiloval. Psal jsem si po celou dobu i s Myungem. Dokonce mi poslal další z fotografií. Měl mokré vlásky, a volné šedé tričko. Na jeho roztomilé tvářičce hrál nejkrásnější úsměv, a jednu svou ruku měl položenou na svém rameni. Jak říkám, zabouchl jsem se do něj. Je opravdu ale opravdu milý, a moc krásný. Nechápu jak se mu někdo jako já, muže líbit. A jelikož dnes má přijít sem, vstával jsem brzy. Takže jsem dokonce byl vzhůru dříve než pan Jeon. Včera byl pro mě docela zvláštní den. Pan Jeon byl od rána trochu v dobré náladě, ale za to byl zřejmě....nadržený. Neustále mi sahal na zadek, nebo jej mačkal. Ne, že by to bylo nějak neobvyklé, ale bylo to vícekrát než normálně. Taktéž mě hladil po stehně, a taky po vnitřních stranách. A když se mu zachtělo, nebál se sáhnout i na můj penis. Sice to bylo skrz kalhoty, ale k večeru to už skrz kalhoty nebylo. Nebyl opilý, to jsem věděl na sto procent. Stejně na mě sahal. Byl jsem k němu otočený zády. Jednou rukou mě držel kolem pasu, a druhou jezdil po mém stehně. To jsem vydržel, nějak mi to nevadilo. Poté se ale vždy zase přesunul na vnitřní strany, a prsty jako naschvál zavadil o můj úd. Vždy mě zamrazilo, a měl jsem z toho zvláštní pocit. Samozřejmě jsem se musel i držet, abych nevzdychl. Zkrátka, včerejší noc byla hodně zvláštní. No, zpátky k dnešnímu dni. Jelikož jsem tedy vstal dost brzy, šel jsem panu Jeon udělat snídani, a tu jsem mu odnesl do pokoje. Jelikož za chvíli musel vstávat, posadil jsem se na něj, a jemně jsem s ním zatřásl. ,,Pane, musíte vstávat" zašeptal jsem, a neustále jsem s ním třásl. ,,Hmm, jsi otravný hned z rána" zachraptěl, a hned jsem nějakou záhadou byl pod ním. Zůstal jsem strnule ležet, a pozoroval jsem ho. ,,Moc se vám omlouvám, ale musíte vstávat" vydechl jsem, a lehounce jsem nakrčil spodní ret. ,,Tvoje omluva mi je k ničemu" zamračil se, otočil mě na břicho a plácl mě po zadku. To je za co? ,,Tvoje prdelka mi dneska bude chybět" šeptl mi do ucha, a zase mě plácl. Trošku jsem vykřikl, a kousl jsem Se do rtu abych mlčel. ,,Nebylo to zase tak moc, tak nepřeháněj" zabrblal, a otočil si mě čelem k sobě. ,,Nezapomeň, nikoho tu nepouštěj. Z domu nevytáhneš ani paty" upozornil mě, a já pouze přikývl. Poté se posadil, a začal jíst. Já se rychle postavil na nohy, a zůstal jsem stát. Když dojedl, šel jsem to po něm umýt. Po chvíli už tedy šel pryč, a já zůstal doma sám. Naprosto. Okamžitě jsem odběhl do pokoje, a napsal jsem Myungovi. Napsal mi, že za pár minut je u mě. Takže jsem s úsměvem telefon dal na nabíječku, a převlékl jsem se. Musím vypadat přeci jen lépe.
Hned co jsem uslyšel zvonek, co nejrychleji jsem seběhl schody dolů, a zastavil jsem se u dveří. Tak jo, jen klid, Jimine. Zhluboka jsem se nadechl a otevřel jsem dveře. Málem jsem odpadl z toho, jak mu to moc slušelo. Zvedl jsem tedy k němu hlavu, a usmál jsem se. ,,A-ahoj" vykoktal jsem, a zrudl jsem jako jahůdka. ,,No ahoj, Jiminie" usmál se, a zadíval se mi do očí. Chvíli jsme tam opravdu jen tak stáli, a dívali se na sebe. Nemůžu si pomoct. ,,Tak pojď" pokynul jsem mu, a odstoupil jsem od dveří, aby mohl jít dovnitř. Okamžitě jsem za ním zavřel dveře, a otočil jsem se k němu čelem. ,,Jsi opravdu hezčí, než na fotkách" usmál se, a jakmile si sundal boty, podíval se mi zase do očí. Zrudl jsem. Znova. ,,Děkuju" usmál jsem se, a prohlédl jsem si ho. Je opravdu nádherný. Něco jsem mu ještě pověděl, a pak jsem mu to tu trochu ukázal. Chtěl Jsem S ním zůstat dole v obýváku, Ale on trval na tom, že by radši byl v mém pokoji. Prý se mu moc líbil, tak jsem na to s úsměvem přikývl. Takže jsme nakonec byli u mě v pokoji, a seděli jsme na posteli. Přisunul jsem se ke zdi, a Myung byl namáčklý na mě. Jen jsem se na to usmál, a podíval jsem se na něj. ,,Opravdu jsi moc pěkný, Jiminie" sladce se na mě usmál, a svou ruku omotal kolem mého uzoučkého pasu. Trochu mě to rozhodilo. Je to cizí člověk, jsem na tohle zvyklý jen od pana Jeon. Nicméně, nechal jsem jej tak. Neublížil by mi, to vím jistě. ,,Opravdu nádherný" šeptl mi do ucha s úsměvem. Měl jsem z toho husí kůži. Doslova. Samozřejmě jsem mu za to zase poděkoval.
Následně se začal vyptávat na pana Jeon. Nemohl jsem mu říct pravdu, ale zase jsem mu nechtěl ani lhát. Takže jsem mu jen řekl, že je to milý člověk, ale občas je protivný. I tak ho mám ale rád. Ptal se mě vlastně snad na vše. Dokonce i na mé rodiče, kterým jsem o něm řekl. Chtěl jsem se o něj s někým podělit, pan Jeon by mě za to zabil, takže jsem zvolil rodiče. Po celou dobu jsme si tedy jen povídali, nebo jsem se k němu přitulil. To bych s panem Jeon moc dělat nemohl. Ihned bych se cítil nepříjemně, protože by na mě sahal. Ale Myung ne. Ten mě jen začal hladit po zádech, nebo mě výskal ve vlasech. Dnešek byl zkrátka moc krásný den. Avšak, jak již odešel domů, cítil jsem se provinile. Slíbil jsem panu Jeon, že sem nikoho nepustím. A porušil jsem to. Ano, porušil Jsem i dost pravidel, ale nebylo to úmyslně. Tohle už úmyslně bylo. Dokonce jsem začal i plakat, zničehonic mě ta samota donutila k tomu, aby se mi po panu Jeon stýskalo. Chyběl mi. Zničehonic. Dal jsem si aspoň něco na večeři, a šel jsem do jeho ložnice. Není tu, ale to neznamená že nemůžu spát v jeho posteli. Svlékl jsem se, a lehl jsem si do jeho postele. Měl by mi spíše chybět Myung, a samozřejmě mi chybí. Dnešek byl moc krásný, ale stejně se mi více stýská po panu Jeon. Jsem zvyklý na to, že jsem s ním. A že vím, že tu je a já nejsem sám. Nikdy bych neřekl, že mi zrovna pan Jeon bude chybět. Ale ano. Chybí mi.
