Léto s elitou

Kapitola V | Nováček

Snažila jsem se zvednout, ale dopadlo to tak, že mi ruce znovu podklouzly a tentokrát už v bahně skončila i celá pravá tvář. Areálem zněl Avianin nadšený smích.

„Jo, tak takhle to děláte v Americe!" vykřikla pobaveně ona otravná blondýnka a udělala ještě poslední fotku iPhonem před tím, než pokývla na zbylé členky skupinky, aby ji následovaly zpět ke stájím.

Bělouš mezitím překvapeně očichával svojí prolhanou, ušpiněnou jezdkyni, už ho dokonce nezajímala ani ta kobylka opodál. Až Rae s nějakou dívkou mi vyběhli na pomoc, ale já stihla vstát ještě před tím. Otráveně jsem zatáhla za ohlávku a gestem těm dvěma naznačila, že další pomoc nebyla potřeba a nemuseli si tak špinit ony drahé jezdecké rukavice. Utírajíc to odporné bláto z obličeje, mé kroky mířil co nejdál od výběhu.

„Hele, Luno," volal dobíhající Rae, „kašli na Avianu. Tohle jsme všichni už někdy zažili. Prostě bláto. Nic hroznýho."

Já zůstávala zticha, ač překvapená jeho reakcí. Proč se taky nesmál? 

„Jo, kašli na ni," zopakovala brunetka a podala mi balení papírových kapesníků, téměř až s obdivem v očích při tom pozorovala bělouše, „to je Holštýnský kůň, viď? Já jen... páni. Musel stát hodně peněz. Pro koho jezdíte?"

Co nejrychleji jsem si setřela bahno z obličeje, což stejně moc k ničemu nebylo vzhledem k tomu, že z něj mé tělo nyní mělo prakticky druhou kůži, a jen na ni zmateně pohlédla: „Hodně peněz? Proč myslíš?"

„No, přeci tady má výžeh. Musí něco znamenat. Ale... nevypadá moc klasicky. Trochu připomíná výžeh holštýnského svazu, ale je trochu jiný, jakoby zdobený."

Zrak ihned přešel tam, kam brunetka ukazovala. Na běloušovu levou zadní nohu. Až do té chvíle tenhle vypálený znáček mé pozornosti ucházel. Šlo o docela rozměrné S, velké přibližně jako pěst dítěte, lemované dvěma prolínajícími se vlnovkami kolem dokola. Vypadalo to jako erb nějakého královského rodu. Sakra. Co teď?

„My... jsme ho už takhle koupili," zamumlala jsem v pokusu o to znít co nejvíc přirozeně a nenápadně.

„Fakt? A ty o tom nic nevíš?"

„Ne, nic. Prý... o nic nejde."

„Něco to určitě znamená. Na levé stehno vypalují výžeh chovatelského ústavu. Tohle je rozhodně cenný kůň! Jaké je jeho jméno?"

Pohladila bělouše po čumáku, on nervózně povytáhl hlavu nahoru. Byl temperamentnější než hodně jiných koní v areálu, alespoň mi tak připadal. Obzvlášť po tom, co na té vyjížďce utekl.

„Pegas. To kvůli...  barvě."

Pořád jsem překvapeně zírala na ten šedý výžeh v bílé srsti, dívka rozhodně měla pravdu v tom, že ho nemohl mít jenom tak. Aspoň něco reálného místo těch všech lží.

„Ahoj, Pegasi. Já jsem Chelsey. Pověz, odkud pocházíš? Hm?"

„Pojďte dovnitř," přerušil nás náhle od sedlovny opodál Rae, který už tam docela dlouho nervózně čekal.

Jen, co jsme ho dohnali, už mi podával do rukou nějaká trička, ručník a legíny. A hned poté se pobaveně zasmál mému nechápavému výrazu.

„Nějaké si vyber, ať nejedeš domů špinavá," doplnila ona brunetka se světlým očima, přešla k tomu hezounkovi a chytila ho za ruku, „máme jich dost. Nemusíš je vracet, ale jestli půjdeš někdy kolem, tak klidně můžeš."