Best Win of All [Larry]

Chapter 4

Harry's POV

Mrzelo mě to. Byl jsem sice rád, že si to Louis rozmyslel a já mu stál za to, aby se se mnou podělil o své tajné místečko, ale mrzelo mě, že se to stalo právě v tu chvíli. Kdyby přišel jen o hodinku spíše předešli bychom tomu trapnému setkání a hlavně, hlavně by mě vysvobodil, aniž by si toho byl vůbec vědom.

Tim to přehnal! Nakráčel si to ke mně, jako by mu ten pokoj patřil. Jako bych mu já patřil. Byli to téměř tři měsíce, kdy jsme se viděli naposledy, ale jemu počty nikdy nic neříkaly. A nikdy mu bohužel, neříkaly nic ani slušné způsoby. Proto jsem se na něj celou cestu do restaurace, kde jsem byl ještě před pár hodinami i s Louisem, zlobil. A to nejen za to, jak se choval k němu, ale tak celkově. Globálně za všechno.

Nebyl jsem zrovna dvakrát nadšený, když jsem ho uviděl stát před mými dveřmi. Ale pořád to byl můj přítel. Přítel, jehož jsem měl rád, jen už jsem ho neuměl vnímat jako dřív. Jako v dobách, kdy jsem se do něj zamiloval. V dobách, kdy bylo všechno ještě zářivě růžové a sladce opojné. Byl jsem s ním rád, ale čím dál tím víc jsem si začínal uvědomovat, jak moc se mi nelíbí jeho chyby, kterých už jsem měl napočítaných pěkných pár řádků.

Zpátky na hotelu jsem proto doufal, že se ho zbavím, abych se mohl jít bavit po svém a odpočinout si od jeho vyprávění pro mě nudných zážitků, ale ty tři měsíce vzaly za své a já mu tak po pár minutách intenzivního dotírání podlehl. Ostatně, on vždycky věděl, jak na mě musí. Sám jsem mu řekl, co se mi líbí a tak toho vždycky využíval. Vždy mě dokázal k sexu přemluvit, i když se mi zrovna dvakrát nechtělo.

Jen jsem se momentálně obával, že by mohla nastat situace, která nastala pokaždé, když jsem ho tak dlouho neviděl. Jakmile jsem byl bez něj delší dobu, začal jsem zapomínat na ty drobné detaily jeho obličeje a těla, a tak jsem se pak nedokázal pořádně vzrušit při myšlence na něj. Nakonec však všechno to opravdu fyzické napětí a tření, elektřina pulzující v každém místečku, kterého se dotkl svými rty, teplo vytvářející svými dlaněmi... Všechno zafungovalo, jak mělo, a já se již po malé chvilce plně vzrušil.

Sex už mi chyběl, to nebudu lhát. Mít přítele, ale žít tak dlouho vždy sám, by neprospívalo nejspíš nikomu. A samotného už mě to pak taky přestávalo bavit, takže jsem se těšil, že si ten sexuální život zase trochu zpestřím, ale to jsem se šeredně spletl. K mé vlastní spokojenosti to bylo totiž vše, co dokázal udělat. Poté, co se ujistil, že pro něj pěkně ztvrdnu, se opět začal věnovat jen sám sobě. Jako už tolikrát.

Vážně už jsem na to neměl náladu.

Byl jsem otrávený z celé naší situace, z celého Tima! Měl jsem ho rád, to ano, ale už jsem si nebyl tak jistý tím, zda mám rád náš vztah. Něco tam prostě už dlouhé měsíce skřípalo a já to věděl. Bohužel, nic jsem s tím nezmohl. Ne, že bych se nesnažil, ale u něj ta má snaha vždycky přišla vniveč. Proto jsem se už dlouho raději o nic nepokusil. Všechno to končilo stejně.

Timothy mě přetočil na záda, když jsem mu nezpůsoboval tolik rozkoše, co chtěl. Byl jsem myšlenkami úplně někde jinde a nesoustředil se tak plně na náš styk. A tak jsem tam jen ležel v peřinách, nechal jeho prdelku, aby sama pohlcovala můj úd a strašně se nudil. Timovo sténání a vzdychání mě vůbec nevzrušovalo, spíš jsem měl sto chutí mu do pusy nacpat ponožku, ať - když už jsme museli - si to odbydeme pěkně v tichosti, ale žádnou jsem zrovna po ruce neměl.

Místy mnou přeci jen projela husina, ale jinak jsem se necítil být nějak blízko vrcholu.

Zíral jsem z okna a sledoval bílé vločky vznášející se k zemi v safírově modré večerní obloze. Připadalo mi to romantičtější než se dívat na nahé a zpocené tělo svého přítele, který se tak moc snažil udělat si na mě dobře. Ta zimní nádherná krajina mě přiměla myslet na včerejší večer. Všechny ty hvězdy, jež jsem pozoroval a které obloze vdechovaly tolik života. Života, který v sobě měl i ten mladík, jenž už si toho za svůj krátký život zažil dost. Pouze ho měl pohřbený hluboko v sobě.