Trpělivost růže přináší

9 Noční setkání

Hermiona se převalovala. Nemohla usnout už hodnou chvíli. Zírala do stropu. Pořád přemýšlela nad tím jedním a tom samým. Nad tím co ji už nějakou dobu nedalo spát. Už konečně chtěla vědět co Snape chystá. Měla pocit jakoby se jí snažil dostat pod kůži. Bylo takřka nemožné se jeho pozornosti vyhnout. Na hodině se choval jako ten bastard, kterého všichni znali a na snídani, u oběda(pokud se vůbec uráčil dojít), či dokonce na večeři, to byl vždy on, kdo se na ni jako první podíval a věnoval ji jedno malé pokývnutí. Hermiona mu pohled a pokývnutí vždy opětovala. Považovala to za slušnost. Hlavně pokud s tím vždy začínal on. Nemohla si dovolit jakkoliv jej ignorovat i když by to nejraději udělala. Něco jí v tom zabraňovalo. Začala si uvědomovat, že po jeho pohledu touží, že chce, aby se na ni ten starý netopýr podíval.

Překulila se na bok, zavřela oči a snažila se spát. Po půl hodině tento pokus o spánek vzdala. Posadila se, nohy dala do bačkor, stoupla si, vydala se ke skříni, kterou otevřela, vytáhla z ní černou mikinu. Tu si oblékla. Na nohy si obula tenisky. Hůlku, kterou měla položenou na nočním stolku, si dala do kapsy od mikiny a vydala se pryč z pokoje. Jakmile vyšla na tmavou chodbu hradu, zhluboka se nadechla. Byl to příjemný pocit, být takhle venku z postele. Nikdy by to neřekla nahlas, ale tyto chvíle se jí líbili nejvíce. Přímo si to užívala. Mohla se jen tak procházet hradem a jeho chodbami aniž by se musela strachovat, jestli ji u toho někdo nenačape.

Teď si vzpomněla na tu noc, kdy se jí zdála noční můra. Šla se projít, aby se uklidnila přitom všem dala Snapeovi na krk svou hůlku. Nevěděla ani proč to udělala. Nejspíš asi proto, aby mu tím dokázala,že se ho nebojí. Anebo to byl prostě reflex. Snape ji potom nakonec doprovodil na její kolej a ani ji u toho nesrazil body dolů. Byl to divný zážitek. Ten Snape, kterého znala, by se takto nezachoval. Okamžitě by ji odzbrojil, sebral ji několik desítek bodů a ještě by si stěžoval u ředitelky McGonagallové, anebo by ji napařil školní trest až do konce školního roku. Prostě nevěděla co od něj má čekat. Pokývala nad tím hlavou. Najednou za sebou uslyšela kroky. Ozvalo se tiché lumus a hůlku dotyčného měla přišpendlenou na krku a sama byla přišpendlená na zdi za ní. Zvedla svůj pohled a podívala se té osobě do očí. Do bouřkově modrých očí. Draco od ní odstoupil.

,,Co tu děláš, Grangerová?" zeptal se jí zvědavě.

,,Nemohla jsem usnout," odvětila s pokrčením ramen. Draco si ji pozorně prohlédl. Měla na sobě černou mikinu a šedé kalhoty od pyžama.

,,No Malfoyi, až si mě konečně přestaneš prohlížet, mohli bychom se projít," řekla Hermiona s úšklebkem. Draco se ušklíbl taky. Rozešla se chodbou. Draco s ní srovnal svůj krok. Chvíli šli mlčky než se ticho rozhodl prolomit Draco.

,,Tak Grangerová, prozraď mi, jaký jsi měla důvod k tomu, že jsi nemohla usnout a raději jsi upřednostnila procházku hradem se mnou," zeptal se jí Malfoy s úšklebkem na tváři. Hermiona se zamračila.

,,Jeden starý netopýr," řekla a nad tou poznámkou se Malfoy zasmál. Nemohl tomu uvěřit. Ona si vážně láme hlavu se Snapeem?

,,Se Snapeem bych si nedělal žádné starosti. Zbytečně se kvůli tomu nervuješ," zakroutil Draco hlavou a dal ji ruku na záda.

,,Načapal mě na Astronomické věži. K tomu bylo ještě po večerce. Připlížil se ke mě a potom se mi postavil za záda a něco mi říkal a šeptal něco o tom, že bych se po hradě v noci neměla pohybovat, že by toho někdo mohl využít a ublížit mi," zakroutil nad tím hlavou.

,,V tom má pravdu, Hermiono. Vážně by ses po hradě v noci neměla pohybovat v noci," řekl Draco vážně. Hermiona si odfrkla.

,,Ještě ty s tím začínej," zamrmlala, ,, víš já jsem mu k tomu všemu dala ještě hůlku na krk..."