Ta Riddleova holka

Kapitola 9.

V následujících hodinách jí několikrát vyvstane na mysli otázka, jestli se opravdu probudila, nebo se stále zmítá v noční můře. O pár kroků dál narazí na chodbě na Toma Riddla. Jeho tvář je – na rozdíl od té snové – dokonale krásná – a přetéká ledovým vztekem.

„Kde jsi byla?" zeptá se, jako by odsekával maso. Ze zvířete, které ještě není docela mrtvé.

„V jedné prázdné učebně, chtěla jsem si jen trochu-"

Nenechá ji domluvit. „Neměla jsi tam co dělat! Řeklas mi jasně, že půjdeš zpět do ložnice."

Otevře ústa, aby se bránila, Prewett ji však předejde. „No tak Riddle, uklidni se trochu. Myslím, že Malvíně je dost zle i bez tvého kázání."

Tom ho kupodivu poslechne a zmlkne. Mlčí i ona, zatímco v běhu do ředitelny vytahuje z kabelky kapesní zrcátko a pokouší se uvést do alespoň trochu přijatelného stavu. Nesnadný úkol. Rozcuchané vlasy připomínají křoví a šminky se jí rozmazaly po celé celé tváři, těžko poznat, kde končí skvrny od rtěnky a začínají ty od řasenky.

O chvíli později napůl vejde, napůl vpadne do ředitelny. Nestačí ani pozdravit, když jí v ústrety kdosi zaječí: „To ona! Udělala to ona!"

Malvína nechápavě zírá na zmijozelskou prefektu Walburgu Blackovou, kterak na ni s nenávistným výrazem ukazuje prstem. „O čem to sakra mluvíš?"

„O Patricku O'Sullivanovi přece, nedělej ze sebe neviňátko!Bylas to ty! Moc dobře jsem tě slyšela, jak jsi mu před pár dny nadávala! Chtělas mu dát větší lekci, jenže jsi to trochu přehnala, nesnaž se zapírat!"

„No tak, slečno Blacková, uklidněte se!" přeruší ji ostře profesorka Merrythoughtová. Následně se obrátí na ředitele.„Armando, tohle je absurdní! Slečna Lacroixová je prefektka,vzorná studentka a pak – viděli jste všichni, co se tomu chlapci stalo! Tohle by žádné patnáctileté děvče nedokázalo! Vždyť ani my pořádně nevíme, jak-"

„Máte pravdu, Galateo," přeruší ji zástupce Brumbál.„Přesto bych se ale rád zeptal slečny Lacroixové, kde strávila posledních pár hodin. Od chvíle, co s panem Riddlem odešli z plesu, ji tuším nikdo neviděl."

„Byla jsem sama v prázdné učebně," odpoví Malvína popravdě. „Ten ples mě vyčerpal, potřebovala jsem mít chvíli klid – a nějak se mi tam podařilo usnout. Probudil mě až tady Prewett, který mi přišel říct, že mě sháníte. Ale žádné svědky na to nemám, jak jsem řekla, od chvíle, co jsme se s Tomem rozloučili, jsem byla sama. Nicméně absolutně nechápu, co se tady Walburga snaží naznačit. Toho chlapce jsem ani neznala. Možná jsem ho v poslední době napomenula, ale na to mám plné právo,jsem prefektka. Proč bych mu u Merlinovi brady měla ubližovat?"

„Za sebe musím potvrdit, že Malvína mluví pravdu," ozve se Prewett. „Když jsem ji našel, opravdu spala. A navíc strašlivě křičela ze spaní."

„Opravdu?" Profesorka Nostradamová udělá krok vpřed. „Vám se něco zdálo, slečno Lacroixová?"

„Nejspíš ano, ale nepamatuju se, co to bylo."

„Skutečně? Opravdu si nevzpomenete?" Učitelka jasnovidectví ji propaluje očima.

„Ne. Tím, jak mě Prewett probudil, mi ten sen dočista vypadl z hlavy," lže Malvína a snaží se neuhýbat pohledem.

„No dobře, dobře," vloží se do toho profesor Křiklan.„Nechte už všichni slečnu Lacroixovou být, Galatea má pravdu,je nemyslitelné, že by s tím měla něco společného."

Ostatní ho poslechnou a dají Malvíně pokoj. Dotyčná mlčí a pokouší se z jejich hovoru pochopit, co se vlastně stalo. Patrick O'Sullivan, třetí ročník, Nebelvír. Nalezen zkamenělý na chodbě ve druhém patře, uprostřed obrovské kaluže vody, která se vyřinula z prasklého potrubí.

„Myslím, že mu dokážu pomoct," ozve se profesorka bylinkářství. „Pokud se opravdu jedná o to, oč si myslím,měly by ho postavit na nohy mandragory. Momentálně sice nemám žádné k dispozici, ale dokážu je sehnat."

„To je skvělé, opravdu skvělé," přikyvuje profesor Křiklan.„Byl to takový milý chlapec, já vůbec nechápu, proč někdo---"

„Byl z mudlovské rodiny," ozve se nečekaně McMurphy. Hoří mu uši a hlas má roztřesený.

„Williame, co se tím snažíte naznačit?"

„Jen to, že v téhle škole je spousta lidí, kteří si myslí,že studenti jako Patrick nebo já tu nemají co dělat. Že sem nepatří nikdo, kdo nemá rodiče kouzelníky."

„Ale to je absurdní," zvolá profesor Křiklan. „Tahle škola přijímá studenty z mudlovských rodin od chvíle, co odtud odešel Salazar Zmijozel! Neumím si představit, že by to pro někoho byl důvod ublížit spolužákovi!"

„Možná přijímá, ale to neznamená, že nás všichni akceptují," trvá na svém McMurphy. „Lidí, kterým studenti z mudlovských rodin vadí, jsou Bradavice plné. Mohl to být kdokoli z nich."

„Pokud to byl student, o čemž velmi pochybuji," opáčí profesorka Merrythoughtová.

„Ale Galateo! Když ne student, kdo tedy? Někdo z nás?"Profesor Brumbál pozvedne obočí.

„To netvrdím, Albusi. Říkám jen, že si nedovedu představit,že by kdokoli z žáků této školy zvládl černou magii tak pokročilého stupně."

Ještě chvíli se dohadují, Malvína už je však nevnímá.Strašlivě ji bolí hlava. Když je jí konečně umožněno odejít,uvítá to jako vysvobození. Kašle na toho zatraceného třeťáka,nechce nic jiného než svou postel a lok Bezesného lektvaru.

Sotva však stačí vyklopýtat z ředitelny, zastoupí jí cestu profesorka Nostradamová. „Slečno Lacroixová, potřebuji s vámi mluvit."

„Nepočkalo by to do rána? Necítím se dobře."

„Nebojte, nezdržím vás dlouho. Ráda bych jen věděla, co se vám v té prázdné učebně zdálo."

„Už jsem vám přece řekla, že si nevzpomínám!"

„Skutečně?" Profesorka jasnovidectví k ní přistoupí blíž,zahledí se jí do očí a pak se bez jakéhokoli varování vláme do jejích myšlenek, Malvína má pocit, že jí hlava v příští vteřině praskne, před očima jí defilují obrazy, spěchá na hodinu a cestou seřve nějaké prváky, doučuje toho troubu Hagrida a pak Tom, Tom Riddle a jeho hebké rty, Tom ji líbá a jí se podlamují kolena...

'Ne, ty mrcho. Na tohle se dívat nebudeš.' Sebere všechnu svou sílu a rázně vystrčí profesorku Nostradamovou ze své hlavy.Vyučující se zapotácí a div neupadne. Malvína se napřímí a snaží se popadnout dech.

„Co to mělo znamenat?" Hlas jí vibruje zlostí.

„Nechtěla jsem vám ublížit. Ale pochopte, tady nejde jen o vás, je to záležitost prvořadého významu..."

„To je mi srdečně jedno. Pokud vím, školní řád jednoznačně zakazuje používání nitrozpytu proti studentům. Kdybych o tom řekla profesoru Dippetovi, měla byste pořádný malér. Já vám ale místo toho navrhuji dohodu – nechám si tenhle incident pro sebe, když vy necháte jednou pro vždy na pokoji mé sny."

„Malvíno, děvče, vy to nechápete." Profesorka vrtí nešťastně hlavou. „Náš svět je v ohrožení. Probouzí se zlo, větší,než jaké si vůbec dovedete představit. Právě díky vašim snům by snad bylo možné ho včas zastavit, zachránit tisíce životů..."

 „Zdá se, že o tom zlu víte mnohem víc než já," odsekne Malvína. „Tak do toho, zastavte ho, nebudu vám bránit. Ale jestli se ještě jednou zeptáte na mé sny, udám vás v ředitelně." Na ta slova se otočí na podpatku a odkráčí pryč.