Léto s elitou

Kapitola VI | Brokolice

Otevřeným oknem dovnitř pronikal hlasitý zpět ptáků, šum listí stromů a dokonce i bučení krav, ale já nic z toho nevnímala. Prsty ťukaly na klávesnici notebooku co nejrychleji to šlo, aby ještě stihly napsat poslední zprávy kamarádkám. Nabití baterie rychle klesalo. Hlasitě jsem si vydechla úlevou, jakmile se poslední vzkaz odeslal. Hotovo. Zrak zůstal zaražený do obrazovky, čárka ve vyhledávači nervózně blikala, vyzývala k dalšímu surfování po internetu. Zatímco před očima probíhal Raeho dokonalý úsměv a sytě modré panenky, ta silná pozitivní energie která z toho člověka přímo vyzařovala. Chvíle, kdy sebevědomě opřel jednu ruku o ohradu, zjišťujíce podrobnosti o běloušovi. Věřil mi. Neviděl Lunu Willow jako tanečnici, kterou nikdy nechtěla dělat, ale jako dobrou jezdkyni. Mluvili jsme spolu jako sobě rovní. Wow.

„Hm, Grayson Acton," vzpomněla jsem si sama od sebe na moment, kdy chvíli mluvil o svém otci, „no jo, Grayson Acton!"

Prsty rychle pokračovaly v ťukání. Vyhledávač ihned našel spousty výsledků. Rae byl synem velmi slavného parkurového jezdce, který dokonce jednou vybojoval stříbro na olympiádě. Podle několika článků se teď čekalo něco podobného od jeho syna.

„Rae Acton, syn slavného parkurového jezdce Graysona Actona, si z juniorského šampionátu neodnesl zlato a dokonce ani bronz," četl můj hlas nevědomky jeden z mnoha textů, „on a jeho hřebec Thunderbolt prý mají problémy. Poslední rok naznačuje, že mladý Acton otcův talent nezdědil a nebude v rodinné tradici pokračovat."

Deset procent baterie. Honem. V zápalu nadšení z nových informací člověk nemohl jinak, než vyhledat i samotného Raeho. Skutečně vyskočila spousta fotek toho hezounka, s koňmi i bez. Na jedné stál s Avianou u brány oněch luxusních stájí, šlo o článek, o nějakou spekulaci ohledně jejich vztahu, napsala to nějaká blogerka. Okamžitě jsem blog rozklikla. Byl plný obrázků různých koní i lidí, fotek ze závodů. Ten článek visel až dole. Jenomže jen co na něj myš klapla, notebook bezohledně ohlásil nedostatek baterie a obraz zčernal. Sakra! Kdyby Imogen nerozkousala nabíječky, nejspíš bych dnešek strávila vyhledáváním věcí o tom jezdeckém centru a jezdectví obecně. Takhle zbýval jen naštvaný povzdech. A nuda. Kila nudy.

I koukat z okna, přemýšlejíc o Actonovic rodině, mě po delším čase omrzelo. Jaké problémy asi mohli Rae s Thunderboltem mít? Vždyť Rae vypadal tak úspěšně. Určitě před tím šampionátem prostě jen vstal levou nohou z postele. Alespoň existovala naděje ho ještě někdy vidět, když potřebovali vrátit ta trička. Nakonec jsem nad tím jen mávla rukou. Vždyť mi nějaký slavný hezounek mohl zůstat ukradený. Já jezdit stejně nemohla a on by se s tou holkou, co spadla obličejem rovnou do bahna, tak jako tak nepřátelil. Imogen ještě nakonec udělala dobře, že rozkousala dráty nabíječek. Aviana totiž rozhodně, dřív nebo později, hodlala to video dát na internet. Určitě bych se tak nechtěla vidět. Musela být neskutečně zlá, když tyhle věci někomu provádělo jenom kvůli tomu, že jeho bělouš náhodou předeběhl jejího koně o pár hloupých centimetrů.

Skupinka nejméně deseti dětí pobíhala po zahradě a nahlas vyřvávala do všech stran, k čemuž Imogen velice ráda připojovala svůj štěkot. Ani hřebec je nemohl poslouchat, raději zmizel na druhou stranu louky. Neuměla jsem si představit tenhle vyrvál poslouchat celé léto. Zatímco máma určitě chodila na masáže a do kina. Vážně super. Až, když strýček s přítelkyní svolali všechny na večeři, přišel čas vylézt ven z pokoje. Musel být vážně naštvaný, když ani nepřišel nahoru, zjistit, jestli přijdu. Což se hodilo. Dovolilo mi to nepozorovaně proniknout ven. Chtě nechtě, kroky opět vedly směrem k běloušovi. Já stále myslela na všechno, co jsme spolu zažili. Nabilo mě to životem. Jezdectví určitě působilo jako droga; Jen, co člověk seskočil znovu na pevnou zem, chtěl zase vylézt zpět a pokračovat. Co nejvíc nenápadně jsem usedla do delší trávy blízko velkého výběhu, ke stromům. Příroda už ani nepůsobila tak odpudivě, i když mě nějací brouci a podobný hmyz pořád dost děsili.