Vzpomínám...

7. Část

Týden utekl rychleji než voda a Teddy se psychicky připravuje. Andy na tom není o moc lépe, ale snaží se sebe i Teddyho přesvědčit, že její sestra není zlá. Právě seděla v obývacím pokoji a neklidně pozorovala hodiny. Čas návštěvy se neúprosně blíží. "Teddy vezmi si jen to nejduležitější" vybídla vnuka, který s nesouhlasným obličejem vyšel zase do pokoje. Jako na zavolanou se ve vedlejší místnosti ozvalo hlasité PRÁSK. Tušící Andromeda se zvedla a nakoukla do oné místnosti. Stála tam ona, její sestra v celé své kráse. Blonďato-černé vlasy měla protkané šedými prameny, ale stáří jí očividně slušelo. Vrásek jen pár a postavu by si každá žena v jejich letech mohla přát. Rozhlížela se po oné místnosti kam se dostala a nevšimla si své sestry. Nakonec jí koutkem oka zahlédla. Trochu byla překvapená, že i ona nevypadá po těch letech špatně a vůbec se nezměnila od oných osudných dvaceti let, kdy se na prahu vily Blacků loučily naposledy. Kdyby jen věděla že proplakala tolik dní, když ztratila svou sestru. "A-ahoj" zkusila promluvit první Andromeda s úsměvem. "Zdravím" usoudila, že tohle bude nejlepší odpověď. "Cissi, kolik je to let, co jsme se naposledy viděli?" mluvila Meda. Nechtěla na tohle myslet, ne teď a tady. Nesmí o tom mluvit! Vždyť už vlastně není její sestra. "Už hodně" odpověděla nakonec. Jen na sebe hleděly a nedokázaly nic říct. Obě si připadaly jak naivní puberťačky co se dlouhou dobu neviděly. Měly chuť té druhé skočit okolo krku a vyplakat si na ramena, jenže to nešlo. "Kdybys jen věděla...." vzdychla sklíčeně Narcissa. "ale já vím" odbyla jí Meda. "Ne nevíš! To já proplakala noci když mě, naší rodinu, zklamala má vlastní sestra" už skoro neudržela emoce. "Hele znám tě až moc dobře abych byla schopná říct, že si neplakala kvůli zradě" řekla jakoby mimochodem. "Cissi já tě mám furt ráda" šeptla potichu a nejraději by si nafackovala. Asi to pohnojila. Ale právě naopak, černobílevlasá žena se už neudržela a letmo jí objala. Tomu se Meda vůbec nebránila a také jí pořádně objala. "Chceš čaj? nebo kávu?" zeptala se mile, když už se odtály. "nene děkuji, přišla jsem si nachvilku vzít prasynovce". To už zmiňovaný Teddy scházel ze schodů. Byl překvapen když jí poprvé spatřil. Už v něm bublala jakási nenávist vůči jeho pratetě. "Teddy, tohle je má sestra Narcissa Malfoyová. Cissy, tohle je můj vnuk Teddy Lupin" představila je. "Můžeš mi říkat teto" poslední slovo skoro vyplivla. "Jasně"odbyl ledabile Teddy. Zamlouvala se mu čím dál míň. Andromedě však hlavou vrtalo něco jiného. "Cissy, co tvoje rodina? Chci říct- nebude Lucius naštvaný?". Na tuhle otázku nebyla očividně připravená. Narcissa zbledla ještě víc než byla a pomalu ze sebe vysoukala: "No... Lucius ještě pořád běhá po soudech a Draco se s Astorií už dávno odstěhoval a mají malého syna" vysvětlila. "po soudech?" podivila se Andy "i po tak dlouhé době?". Cissa jen zakývala hlavou v souhlsu. Ušklíbla se na Teddyho, který je celou dobu pozoroval. "tak pojď Teddy, v jednu už budeš zase tady" ujistila ho a natáhla k němu ruku. "Moc ráda jsem tě zase viděla Andy" řekla naposledy a už s modrovláskem se přemístili před vrata Malfoy Manor.

Teddy nedokázal nic říct. Byl to obrovský palác laděný do tmavších barev. Najednou se mu udělalo špatně, zamotala se mu hlava a jakoby se jeho mysl přesunula v čase. Stál na tom samém místě ve stejném pohledu s tím rozdílem že obrovská budova byla trošku jiná a tmavší. Budila strašidelný pocit plný nebezpečí. Až teď si uvědomil, že se nad domem vznáší něco velkého a zeleného. Bylo to znamení smrti. Z domu se ozval hlasitý a srdceryvný výkřik plný bolesti. Svět se znova zatočil a on klečel před tou samou bránou v jeho příslušné realitě. Hlava mu třeštila a bylo mu zle. Vedle sebe viděl vyděšenou Narcissu. "Co- co se stalo?" zeptal se. Cissa nebyla s to něco odpovědět. Viděla jak se skácel na zem jako v epileptickém záchvatu a nakonec zařval. Co by mu asi tak měla říct? Teddy, asi tě posedl ďábel. Teddy, dostal si záchvat. Nebo co? "Bych se mohla ptát já tebe" odpověděla nakonec. "Bylo to divný" řekl ujištěně Teddy a zvedl se na nohy. Hlava mu hrála všemi barvami.Pohlédl na onu budovu a někde v břiše měl nepříjemný pocit. Zatřepal halvou, nejistě se podíval na tetu a vykročil. Měl pocit, že jakmile překročil pomyslnou čáru před prahem domu, ho zalila sprška něčeho divného. Bylo to studené jako led, ale zároveň teplé. Bylo to hmotné, ale neviditelné. Bez dalších slov ho Narcissa uvítala a provedla ho celým domem. "ale teď pojď, skřítci nám dají něco k jídlu" řekla nakonec když odcházeli snad ze čtvrté ložnice. Teddy měl nutkání se na něco zeptat. "A teto" poslední slovo řekl nejistě. "byla jsi s mojí maminkou blízká?" věděl že vůbec, ale proč jí nedosat do rozpaků a trošku jí potrápit? Už zase bledší Cissa usedla na nejbližší gauč a bez emocí řekla "ne" . To Teddyho dopálilo, ale nechtěl dát nic znát. Jeho vtípek se jaksi nepodařil podle jeho plánů.