Punishment『JIKOOK』

𝙔𝙤𝙪'𝙧𝙚 𝙨𝙤 𝙞𝙣𝙣𝙤𝙘𝙚𝙣𝙩

Nakonec se mi podařilo zaspat. Když bylo zřejmě něco kolem sedmé hodiny ranní, probudil mě jemný polibek na krku, a poté na mém rameni. Pomalu jsem otevřel oči, a podíval jsem se před sebe. Pan Jeon. Kdo jiný. Pouze jsem jen jej pozoroval, a přemýšlel. Neměl by to dělat. A já bych mu to neměl povolovat. Nicméně, je mi to příjemné, a nemám proti tomu nic. Pokud nezachází až moc daleko. ,,Dobré ráno, Minnie" pousmál se když se na mě podíval, a naklonil se k mému uchu. ,,D-dobré" vykoktal jsem, a zavřel jsem oči. ,,Jsi nádherný" šeptl mi do ucha, a jemně mě do něj kousl. Pouze jsem se zhluboka nadechl, a dlaně jsem mu položil na hrudník. Slyšel jsem to od něj už milionkrát, ale, to je jedno. ,,Podívej se na mě, Jimine" pobídl mě, a já ucítil jeho teplý dech na mé tváři. Pomalu jsem otevřel oči, a podíval se na mě, tak, jak si přál. ,,Šikulka" pousmál se a palcem mi přejel po spodním rtu. Pouze jsem pootevřel svá ústa, a díval jsem se mu do očí. Poslední dobou mě tohle jeho chování z určité části děsí. Ty jeho polibky na můj krk, rameno, a tak dále. Je to pro mě moc příjemné, opravdu. Jen mám strach, že by mohl zajít až hodně daleko. A já to ještě nechci. Necítím se na to. Nicméně, prozatím jsem s tímhle v pořádku. ,,Jsi tak nevinný chlapec" zamumlal, a políbil mě na koutek mých úst. Následně mě políbil na tvář, a nakonec pod uchem. Poté mě začal docela dravě líbat na krku. Každý normální kluk by se jen tak nejspíš nenechal líbit, a už by jej odstrčil. To si myslím že by se dělo i u mladých dívek. I když, kdo ví. Nicméně, já se nechal. Hlavu jsem dal trochu na stranu, abych mu nějak nepřekážel, zhluboka jsem se nadechl, a své prsty jsem mu zamotal do jeho vlasů. Zavřel jsem oči, a poklidně jsem oddechoval. Pan Jeon se neustále věnoval mému krku, a rukama se zapíral o postel. Kdybych mu do nich jen trošku strčil, celou váhou by dopadl na mě. A to není sranda. Není tlustý, ale i tak je těžký.

Po chviličce mě jemně kousl, takže jsem ze sebe vypustil jeden tichý sten a zkousl jsem si svůj spodní ret. Myslím si, že mi to dělá naschvál. Dávalo by to aspoň trošku smysl. Rozhodně mnohem více než ty jeho tresty. Mým jediným problémem je, že jsem nahý. Ale jak jsem se již zmínil, pokud nezachází až moc daleko, nejsem nějak proti. Svým způsobem se mi to i trochu..líbí. ,,Jsi tak nevinný" zamumlal, a začal mi na krku dělat nové značky. Omylem jsem vzdychl. Znělo to, jako kdyby to spíše byla žena než já. Ale to snad nevadí. Pan Jeon se pouze ušklíbl, a přesunul se na mé rameno. Tam vydržel jen chviličku, a následně se přesunul na můj holý hrudník. Znervózňuje mě. ,,P-pane" oslovil jsem ho, a podíval jsem se na něj. ,,Copak, Jimine?" zeptal se, a zvedl ke mně hlavu. Pouze jsem se mu mlčky zahleděl do očí, a jeho dlouhé vlasy jsem mu dal za ucho. Zřejmě mé ticho asi pochopil, a tak se odtáhl a posadil se na kraj postele. ,,Běž udělat snídani" přikázal mi, a já se rychle zvedl. Šel jsem do svého pokoje, se obléci, a poté jsem zamířil do kuchyně. Takže jsem šel po schodech dolů, prošel jsem chodbou a otevřel jsem dveře. V kuchyni jsem musel přemýšlet, co mu vůbec udělat na snídani. Když mě něco napadlo, začal jsem tedy vařit. Jakmile jsem měl hotovo, udělal jsem mu kávu, jako obvykle, a odnesl jsem mu to. Poté jsem šel zpátky do svého pokoje, a napsal jsem Myungovi. Chvíli jsme si psali, a tak dále. Samozřejmě, zase jsem musel jít umýt nádobí. Proto jsem si s ním nemohl psát déle. Ale nevadí, zvykl jsem si.

Svůj čas jsem až do oběda trávil ve svém pokoji. Pan Jeon říkal, že má dnes opravdu hodně práce, takže mou přítomnost moc nechce. A to ani v posteli. Takže dnes konečně budu spát u sebe v posteli. Odložil jsem svůj telefon na stolek vedle mé postele, a šel jsem uvařit oběd. Zase jsem to odnesl panu Jeon, sám jsem se najedl a když jsem poté umyl i nádobí, šel jsem si volat s rodiči. Nějakou dobu jsem je neviděl, tak je rád aspoň uvidím skrz mobilní telefon. Bohužel, ani rodiče si se mnou nevolali moc dlouho. Táta musel do práce, což mě moc zamrzelo. Chtěl jsem si s ním promluvit, vždy totiž hlavně mluví mamka a táta se nemůže ani vymáčknout. Mamka už byla unavená, takže tohle taky končilo rychle. Myung mi napsal, že jde někam s přáteli a ozve se zítra. Takže jsem byl ve svém pokoji úplně sám. Ani pan Jeon nechce mou přítomnost. Dneska je zkrátka zvláštní, a pro mě dost zdrcující den. Chtěl jsem si opravdu moc promluvit s rodiči, a vidět bratříčka. Ale ten spal. Mamka mi Tak akorát poslala jeho fotky, a jedna z nich se stala mou úvodní obrazovkou na telefonu. Na té zamykací mám své rodiče. Jsou to jediné, na čem mi tolik záleží. Bez nich bych doslova byl v háji. Po nějaké době jsem se začínal cítit opravdu sám. Netušil jsem, co dělat. Takže jsem si ještě zkusil číst, s tak. Dokonce jsem zkoušel usnout, ale ani to mi nešlo. Nějak kolem půlnoci, možná i jedné hodiny ranní jsem se proplížil k panu Jeon do ložnice. Zavřel jsem za sebou dveře, a tichým krokem jsem došel až k jeho posteli. Spal na zádech. Levou paži měl podél svého těla, a pravou si zakrýval oči. Pouze jsem se nad tím lehce pousmál, lehl jsem si vedle něj a zahrabal jsem se pod jeho peřinu. Přisunul jsem se co nejblíže k němu, jeho levou ruku jsem si dal pod krk, a ruku jsem hodil kolem jeho hrudi. Klidně oddechoval, takže bylo více než jasné, že spí. Zavřel jsem tedy oči, a zkusil jsem usnout. To se mi po chviličce i povedlo.