Super Psycho Love [KurooTsukki]

1.

Ahojky!! Vítám vás u prvního dílu, tak příjemné počtení! Jinak bude se zde vyskytovat více pohledů, ale všechny pečlivě rozliším. 

Já
Tsukki
Kuroo

Dva týdny před vraždou:

Poslední dobou jsem měl divný pocit, že mě někdo sleduje. Poté se to začalo zhoršovat a kolem mě se začali dít divné věci. Dostával jsem zvláštní vzkazy, například vystřižené písmena z novin časopisů a podobně utvořené jako dopis, který nebyl zrovna milý a ten někdo mě musel hodně nenávidět, když mi vyhrožoval. Nechtěl jsem nad tím moc přemýšlet možná jen hloupý vtip, avšak nedalo mi to spát, a tak jsem přes jednu ne moc známou aplikaci poprosil svou dobrou kamarádku, aby se na to podívala a kdyby se mi případně něco stalo, aby to vyřešila. 

Nejdříve to brala jako vtip stejně jako já, ale vzkazy se začali stupňovat...červená barva nahrazující krev a také výhružky, že zaplatím za to, jak moc jsem slepý. Poslední kapka byla, když jsem přede dveřmi našel krabici, v níž byla mrtvá kočka. Sakra kdo je takový psychopat, že zabije roztomilou kočičku? Když jsem jí to poslal, řekla, ať se někam ukryji, než se to zvrtne ještě víc. 

Chtěl jsem odjet, ale nechtěl jsem tu nechat Kura samotného. Přeci jen byl to můj přítel i v tom romantickém smyslu. Pak mě napadalo, jestli se mu nedějí podobné věci. Jestli ano, měli bychom vypadnout někam oba dva, ale jestli ne...nechtěl jsem riskovat, že ho ohrozím. Sešel jsem se s ním v kavárně.

-------------

,,Kuroo, můžu se tě na něco zeptat?"

,,Mě se můžeš zeptat na cokoliv, miláčku." 

,,Nedějou se ti v poslední době divné věci...například nějaké vzkazy, mrtvý zvířecí těla a neutichající pocit, že tě někdo sleduje?" optal jsem se vážně. Ovšem jemu to přišlo jako hloupý vtip a začal se smát. 

,,Ne a ty už se raději nekoukej na žádné horory ani kriminálky, stoupá ti to do tý tvojí roztomilý hlavinky." 

,,Jo asi máš pravdu." řekl jsem s předstíraným úsměvem na tváři. Neměl jsem v úmyslu ho do toho zatahovat, a tak jsem raději dělal, že se nic neděje. 

,,Lásko, nepůjdeme pak k tobě?" 

Byl tak roztomile natěšený, že jsem ho nemohl odmítnout a pokýval jsem hlavou. Aspoň jsem měl příležitost mu oznámit, že na nějaký čas budu muset odjet z města. ,,Můžeme jít klidně teď, dnes ti ta káva stejně nejede." řekl jsem s úsměvem a přivolala servírku, abych mohl zaplatit. Zaplatil jsem a poté jsme vyrazili ke mně. 

S Kurem jsem to táhl déle než rok, někdy si říkám, jestli on není tím důvodem, proč mě někdo tak nenávidí. Ze začátku jsme měli opravdu nebezpečný vztah, ale pak jsme si všechno vyjasnili a od té doby to bylo fajn. Jen některým se stále nelíbilo, že jsme byli spolu...spíš jedné konkrétní osobě...

Pokračování příště...