Complication ( CZ )

Vzrušuju tě?

Stála jsem nevěřícně u dveří potom, co Zayn odešel. Vůbec jsem jeho jednání nepochopila. Poslední dobou se vůbec chová divně. Ono celkově za poslední dny se vše otočilo vzhůru nohama. Nejdřív jsem se vyspala s Harrym a Zaynem a pak je tu kamarádství s Niallem. Ještě, že Harry neotravuje. Pro něj jsem stějně byla jen další zářez. Ale to už mě netíží.

Z myšlenek mě vyruší znonění domovního zvonku. Lehce sebou cuknu a pak si uvědomím, že to bude Niall. Časově by to totiž odpovídalo. Chytnu za kliku a dveře přitáhnu k sobě. Přivítá mě opět se smějící sluníčko. Kde ten kluk bere tolik pozitivní energie. Stačí jeden pohled do jeho studánkových očí a hned přestanu myslet na vše, co mě trápí. On je takový můj lék na smutek.

" Ahojky princezno" sjede mě pohledem a vytasí svůj dokonalý chrup

" Ahoj skřítku, pojď dovnitř, ještě se musím dopřipravit. Bude to tak 5 minut. Zatím se chovej jako doma" nečekám na odpověď a vběhnu do pokoje.

Nalíčená a učesaná už dávno jsem ale stále postávám před skříní v teplákách a tílku.

Tak nakonec zvolím klasiku. Kytičkované leginy, černé tílko s růžovým nápisem, džínovou bundičku do pasu a černé vansky. Naposledy se podívám do zrcadla a seběhnu rychle dolu. Niall stojí u vázy s růžema a prohlíží si je.

" Jsou krásné že?" cukne sebou a já se musím začít smát. Je tak roztomilý, když je vylekaný. Asi jedna z mála chvilek, kdy se nesměje.

" Od koho jsou"

" To bych taky ráda věděla. Asi nějaký tajný ctitel" při vyslovení téhle věty mu zmizí náznak úsměvu, který měl na rtech. Takže od něj nejsou. To by se netvářil takhle.

" Tak jdeme?" chytnu ho za ruku a táhnu ho ven

" Ne to jsi neudělal?"

Jdeme po Nočním Londýně a vyprávíme se historky. Zrovna mi Niall říkal, jak jednou Harrymu vymačkal do boty celkou zubní pastu. Smějeme se se a lidi se po nás otáčí.

" No ale počkej to není všechno. To když zjistil, bylo mu jasné kdo to udělal. Rozpištěl se po celem domě a začal mě nahánět. Jenže jak měl tu pastu v botě, tak mu to uklouzlo a skutálel se pod stůl. Samozřejmě se chytil ubrusu a vše co bylo na stole v tu chvíli bylo na něm."

Musela jsem se posadit na lavičku, protože už mě šíleně bolelo břicho, od toho jak jsem se smála. Z očí mi tekli slzy. Niall se posadil ke mě a koukal na mě. Při tom se taky smál.

" Víš, že máš nádherný smích?" pohladil mě po tváři a střídal pohled z očí na mé rty. Udělala jsem to samé. Má krásně tvarované rty. Jen je políbit. Jak asi chutnají? Hned jsem si mohla odpovědět. Chutnají božsky. Jazykem mi přejel po dolním rtu a já mu povolila vstup do mých úst. V břiše mi vypukl ohňostroj. Bylo to něco úžasného, ale zároveň něco, co jsme neměli dopustit. Nerada jsem se od něj odtáhla a podívala se na něj. Pomalu otevíral oči, ve kterých byly jiskřičky.

" Ni, tohle by jsme neměli. Jsme kamarádi a já nechci, aby jsme to pokazili"

" Ness, promiň" sklopil hlavu a já mu ji zvedla tak, abych mu viděla do očí

" Neomlouvej se, bylo to krásný, ale takhle to být nemá"

Cestu domu jsme šli v tichosti, bylo mi to až trapný. Přesně takhle jsem nechtěla, aby to zkončilo. Potřebuji slyšet jeho hlas a smích. To mě dělá šťastnou.

" Sakra Nialle, můžeš už konečně něco říct? Cítím se jako nějaká provinilá školačka"

" To já se cítím provinile, ty nemáš proč" podíval se na mě a měl smutek v očích. On tam má vážně smutek? Do hajzlu, tohle ne.

" Ni, prosím nesmíme to pokazit. Podívej jak vypadáme po jednom polibku. Pokud máme být spolu, tak to necháme osudu. Ale v tuhle chvíli, chci Nialla kamaráda. Potřebuji tě" Po těch slovech jsem ho obejmula. Chvilku byl zaražený, ale pak mi obejmutí opětoval.

" Ty jsi prostě úžasná holka. A pokud s tebou nemůžu být jako přítel, budu ti tím nejlepším kamarádem"

" Děkuji"

Akorát jsme došli do naší ulice. Konečně s lepší náladou. Před domem jsme se rozloučili obejmutím a přáním krásné noci. Je až neuvěřitelné, jak během pár dnů může být z kluka, kterého nemáte rádi váš kamarád. Jak jsem ho mohla celou dobu tak přehlížet? Proč jsem je hodila všechny do jednoho pytle. Možná to bude tím, že se občas choval jako idiot, jako ostatní. Ale jak ho teď poznávám, je to můj roztomilý idiot kamarád. Nad touhle myšlenkou jsem se musela usmát.

" Tak co užili jste si to?" z poza rohu vyšel Zayn

" Doprdele já se tě lekla, tohle už nedělej"

" Jsi sexy, když mluvíš sprostě"

" A ty jsi neskutečně otravný" odemkla jsem a vstoupila. Zrovna, když jsem chtěla zavřít dveře, Zayn se procpal dovnitř, zabouchl dveře a opět mě na ně přitlačil. Jestli jsem si jednu chvíli myslela, že on může být milý, tak jsem se pletla.

" Kurva já jsem ještě debatu neskončil" zasyčel mi u ucha a z jeho dechu byly cítit cigarety

" My jsme vedli nějakou debatu?" chtěla jsem ho od sebe odstrčit, ale opět mě přirazil až jsem sykla bolestí.

" Miluji, když jsi tak drzá" skousnul mu ušní lalůček a mé tělo se zatřáslo. Zayn se trošku zasmál a pak mě políbil na krk.

" Líbí se ti to, že? Vzrušuju tě?" Jeho drzost, zapříčinila, že mnou projížděl zvláštní pocit. Nemám ráda hrubý typy kluků, ale u něj je to vrušující. Najednou se mi hrubě přisál na rty. Nešlo nespolupracovat. To co semnou dělal, jsem zažívala poprvé. Svým jazykem drtil můj a já mu zdychla do úst, nad čím se uchechtnul. Pak se odtrhl a podíval se na mě.

" Už brzy budeš vzychat moje jméno a nikdo ti to neudělá, tak dobře jako já"

S tím otevřel dveře, na kterých jsem byla stále přilepená a odešel. Nechal mě tak zmatenou a poraženou. Tohle ne, tohle není vůbec dobrý.

Tak děvčátka moje. Je tu 6 část a pozoruji, že to vůbec nikdo nečte. Přemýšlím, jestli má vůbec cenu pokračovat. Je to fakt škoda, ale dokud tu nebude nějaké vote a komentář, tak pokračovat nebudu. A je to škoda, protože tento příběh mám úžasně vymyšlený.

Mrzí mě, že ostatní příběhy mají úspěchy a moje se nečtou. A já se tak snažím, aby se to líbilo. Můžete mi napsat klidně i nějaké návrhy, co by jste chtěli, aby v příběhu bylo.

Takže pokud chcete další díl komentujte a dejte vote. Dělám to jen pro vás.