Locker Boy - Vkook/Taekook [k.th x j.jk]

61. Kapitola

„Konečně. Loudal ses," zamračila se Yohae a Taehyungův otec protočil očima. 

„Vyzvedl jsem něco po cestě," odůvodnil svůj pozdní příchod a políbil ji na tvář. Poté se podíval na Jungkooka s Taehyungem a skousl si vnitřní část líčka. Natáhl ruku k Jungkookovi a zamrmlal: „Jsem Kim Byul. Oslovuj mě, jak je ti příjemně."

„J-jungkook, pa-pane Kim," vyhrkl králíček a přijal ruku. Taehyung se na něj usmál a ještě po otci hodil výhružný pohled, než do předsíně někdo vkročil.

„Hyung!" vyjekl menší chlapec a přiběhl k Taehyungovi, který si ho vzal do náruče.

„Hyukie," zasmál se starší a pustil chlapce na zem, „tohle je Jungkook-"

„- tvůj přítel králíček," uculil se chlapec a natáhl svou malou ručku k Jungkookovi, který se na něj nervózně usmál. „Jsem Hyuk, je mi osm a mám rád modrou barvu!"

Všichni se v místnosti zasmáli. Jungkook si k němu dřepl a chytil ho za ruku. Kupodivu nebyl vůbec vyděšený, jelikož to byl přeci jen malý kluk. „Ahoj, mně bude sedmnáct a mám rád červenou barvu."

Hyuk se jen uculil. Všichni se rozhodli přemístit do jídelny a navečeřet se, když už to je ta hlavní část jejich seznámení. 

„Máš nějaké plány do budoucna?" zeptala se Yohae, když krájela malému Hyukovi maso na kousíčky. Jungkook pokrčil rameny a krátce se zamyslel.

Byl jen v prváku na střední škole a neměl úplně plány do budoucna. Měl rád hodně věcí a byl kupodivu v těch hodně věcí opravdu dobrý, ale že by přemýšlel nad tím, co bude... to absolutně ne. 

„Popravdě vůbec, uh- nejspíš si to ještě rozmyslím," odpověděl nejistě a tiše se uchechtl, když se na něj Taehyung usmál. 

„Jungkook je dobrý tak nějak ve všem. Je těžké se potom v něčem usadit," ušklíbl se a Jungkook ho kopl pod stolem. Všichni se zasmáli - až na Taehyungova otce. 

„Chci se omluvit za to, co se stalo ve škole," promluvil pan Kim a Jungkook nastražil ouška, „jednal jsem ukvapeně a agresivně."

„To... nic," vydechl překvapeně a pousmál se. „Už jsem si částečně zvykl na všechno tohle, takže..."

Celá místnost ztichla. Jungkook si omluvně odkašlal a složil si ruce do klína. 

„To nic, zlatíčko. Nechce někdo přidat?" prolomila ticho paní Kim a nikdo se neozval. Dospělí začali sklízet stůl a Jungkook mezitím s Taehyungem zmizel ve staršího pokoji.

Jungkook byl překvapený. Taehyungův pokoj byl rozhodně hezky zařízený, ale kupodivu... byl bordelář. Velká a vysoká postel, nad ní velká polička, na které už viděl hned pár fotek. Byl tam on s Jiminem a Hoseokem. Několik fotek s Hyukem a rodinou a potom... jedna obrovská a dokonalá fotka jeho a Jungkooka. 

Nakonec tam měl samozřejmě prostorný stůl, skříně a dokonce i dveře do vlastní mini koupelny.

„Panebože, já to tu uklízel," vyhrkl Taehyung v rozpacích, když rozsvítil a na posteli měl pomalu vyházenou celou skříň. Jungkook se nad tím zasmál a pomohl mu to všechno dát zpátky. „Přísahám, že jsem uklízel."

„V pohodě," zasmál se Jungkook a posadil se na postel. „Proč jsi mi to neřekl? O Hyukovi myslím. Vím, že jsi zmínil jen bratra, ale nechtěl jsi o tom vůbec mluvit."

„On... od pěti musel chodit pravidelně do nemocnice, protože měl problémy se srdcem a já... nebyl často doma, takže jsem o tom moc nechtěl mluvit. Je to citlivější téma," odpověděl mu tiše, ale když se podíval na stůl, měl několik obrázků, které mu nakreslil zrovna Hyuk v nemocnici, což mu vykouzlilo úsměv na tváři, „doufám, že to chápeš."

„Rozhodně ano," usmál se a Taehyung si sedl vedle něj. Položil svou ruku na tu Jungkookovu a propletl si s ním prsty. Mladší se k němu nahnul a políbil ho na rty, což Taehyunga příjemně potěšilo. 

Nakonec skončili tak, že Jungkook mu seděl na klíně, tiskli se k tomu druhému, vyměňovali si polibky a Taehyung mu jemně hladil boky. 

„Bráško Taetae," ozval se Hyuk za dveřmi a zaklepal, než vstoupil dovnitř. Nebyl to ale dostatečný čas na to, aby se Jungkook stihl přesunout, takže uviděl, jak jsou si ti dva... blízko. Samozřejmě, že mladší se ihned posadil za Taehyunga a schoval si obličej mezi jeho lopatky, ale i tak... cítil se trapně.

„Hyukie, uh- můžeš... mohl bys prosím vždy počkat, než vejdeš?" vyhrkl Taehyung. 

„Je nová pohádka a já se na ni chtěl podívat s tebou," nafoukl tváře a zavřel dveře. Vyšplhal na postel a začal skákat. „Ihned se pojď dívat na pohádku!"

Taehyung ho chytil a povalil ho na postel. „Ty potvoro!" vyjekl a začal svého brášku lechtat. 

Jungkook je mezitím pozoroval s úsměvem na tváři a vzpomněl si na rozhovor, který zaslechl mezi Jinem a Namjoonem. 

Ti dva mluvili o tom, jak je Jungkook sám. Doma neměl nikoho kromě nich, což nebylo úplně nejlepší a uvažovali o adopci dalšího dítěte. Jenže pokaždé, když si vzpomněli, jak špatně na tom Jungkook je s důvěrou a strachem, tak si raději vybrali Jungkookovo pohodlí.

----

Moc se omlouvám, že je takhle pozdě >< Snažila jsem se ji napsat co nejdříve, ale stejně jsem ji napsala až takhle pozdě... Odpoledne jsem spala navíc tři hodiny, ale i tak mi to nepomohlo a já málem usnula při psaní, kekeke 

No, já už konečně můžu jít v klidu spát, což VY byste měli jít také! Dobrou noc, sladké sny a doufám, že vám váš spánek nikdo nepřeruší <3

Zbytku, který už spí a čte si to ráno, tak přeji krásné a slunečné ráno! Doufám, že se máte dobře a probudili jste se čilí! <3 (a samozřejmě s úsměvem na tváři ^^)