Znáte ten pocit bezvýznamnosti? Kdy se vás lidé snaží několikrát zabít? Že ne?
Už od mého dětství se mě lidé báli, stranili se a ukazovali si na mě prstem. Někteří proklínali den, kdy jsem se narodila. Nerozuměla jsem, co tak hrozného jsem jim uděl...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Seděla jsem na strmé skále daleko od lidí z mé vesnice a koukala dolů do rokle. Byla hluboká a já tu sedávala často, zírala dolů a přemýšlela, že skočím. Lidem by se ulevilo a mě též.
Sakra Haley, přestaň takto myslet, okřikla jsem samu sebe. Zvedla jsem hlavu a viděla nebe plné hvězd. Zítra bude krásně, pomyslela jsem si a dál koukala na nebe, které jakoby mi říkalo, že bude lépe.
V mé hlavě se sváděl boj. Boj dobra a zla. Byla jsem zmatená a nevěděla, na kterou stranu se přiklonit. Lidé mi nevěří a já o sobě začínám též pochybovat.
Na tomto místě jsem vydržela sedět hodiny. Buď jsem zírala do rokle a nebo na nebe, ale dnes bylo něco jiné. Vál mírný vítr a nebe bylo výjimečně jasné.
Zahleděla jsem se na jedno místo na nebi, které bylo zvláštní. Bylo tmavší než ostatní a docela rychle se pohybovalo. Snažila jsem se pořádně zaostřit, abych zjistila, co to je.
Drak? vyhrkla jsem ze sebe a zírala jakou rychlostí se blíží ke mně. Přeletěl přímo nad mojí hlavou. Ani nezaútočil. Po chvilce se ozvala silná rána.
Popravdě mi to nedalo. Už od narození jsem byla zvědavá a strach z draků jsem nikdy neměla, a tak jsem se vydala směrem, kudy letěl.
Po několika kilometrech jsem dorazila k místu.
Kráter? řekla jsem udiveně a pomalu se přibližovala. Stoupla jsem si na kraj kráteru a viděla ležet krásného draka. Jeho šupinatá kůže lehce zářila a já údivem z něj nemohla spustit oči.
,,Haley," uslyšela jsem své jméno. Zmateně jsem se rozhledla, ale kromě mě a draka tu nikdo jiný nebyl, ,,dlouho jsem tě neviděla," v tu chvíli se ten tvor pohnul a já uskočila, ,,neboj se Haley. Neublížím ti."
,,J-já ti rozumím," vykoktala jsem ze sebe.
,,Ano, jsi dcera Kaikeke. Jsi ta, s které mají všichni strach."
,,Jak to víš."
,,Vím toho víc, než si myslíš, ale bohužel ti to už neřeknu. Umírám."
,,Cože? To ne."
,,Je to tak. Lidé mě zranili, ale já stihla ještě utéct, ale nejsem tu sama," dala bokem křídlo, které zakrývalo její nohy.
,,To je vejce?"
,,Ano Haley. Stihla jsem zachránil své dítě, které chtěli zabít, protože se brzy vylíhne. Bohužel já už tu nebudu. Prosím Haley. Postarej se mi o ní. Ty a ona je budoucnost pro tento svět."
,,Já nerozumím."
,,Svět se řítí do záhuby a ty Haley jsi dítě z proroctví."
,,Jaké proroctví? O čem to mluvíš?" viděla jsem jak se drak svíjí v bolestech.
