oneshots || Larry CZ

the stars were pretty but you were breathtaking // část 1

Čauky! Je to neuvěřitelné, ale máme tu další jednodílovku! Teda vlastně dvojdílovku? Zkrátka jsem se nechala unést a vznikl z toho příběh s 10k slovy, takže jsem ho radši rozdělila na dvě části.

Ačkoliv je takhle dlouhý, žádná velká dramata nečekejte. Připravte se spíš na velkou dávku nervózního Louise, okouzlujícího Harryho a partu fajnovek v podobě Liama, Nialla a Zayna. Jo a nesmíme zapomenout na jednoho čtyřnohého mazlíka.

Toť zatím vše, užijte si čtení :)

~•~•~•~•~•~•~•~•~

Zabouchl jsem dveře od auta a sundal si sluneční brýle.

Když Niall před pár týdny říkal, že je chata jeho rodičů velká a na skvělém místě, představil jsem si dřevostavbu někde v horách, kousek od centra nějaké vesničky. V té by se nacházel obchod s potravinami a možná i menší hospůdka. A kdyby nám přálo štěstí, možná bychom zde našli i benzínku a nemuseli bychom v kufru tahat zapáchající kanystry s benzínem.

Jenže tahle růžová bublina praskla už v okamžiku, kdy Zayn na Niallův povel sjel z hlavní silnice a po úzké cestě vedoucí chladným a temným lesem mířil hlouběji do neznáma. Jakmile o pár minut později začalo šumět rádio a ztratili jsme i mobilní signál, bylo mi jasné, že žádná luxusní dovolená se konat nebude.

Z lesa jsme se dostali na prašnou silnici, jež nás zavedla k poměrně rozlehlé louce. Na ní jsme zanedlouho zaparkovali před chatou, jejíž stav se nemohl rovnat její velikosti.

Přes vysokou trávu jsem skoro nedohlédl na dveře a už z dálky jsem rozeznal okna pokrytá pavučinami. Niallovi rodiče sem asi často nejezdili.

„Myslel jsem, že si jedeme užívat a ne se prosekávat džunglí," poznamenal Zayn ironicky.

„Táta říkal, že tady nějakou dobu nebyl," přiznal Niall a podrbal se na zátylku.

„Možná by bylo lepší víc jednat než mluvit, pánové. V kufru máme jídlo, který už nutně potřebuje do ledničky," přerušil rozpačitou situaci Liam.

Niall se tedy odvážně vydal vysokou trávou ke dveřím, Zayn se ujal doplnění benzínu, Liam začal vyhazovat tašky z auta a já se jako obvykle stáhnul od centra dění a vydal jsem se na menší obhlídku. Chvilku jsem se marně snažil chytit signál, než mi povolily nervy a rezignovaně jsem telefon vypnul.

Kolem nebyl nikdo a nic. Slyšel jsem pouze ptáky a cvrčky a šelest listí stromů ve větru. Panoval zde božský klid, který jsme všichni po náročném semestru potřebovali.

Rozhodl jsem se projít se na opačný konec louky, který se lehce svažoval dolů. Po pár minutách, kdy jsem vnímal pouze uším lahodící zvuky přírody, jsem v dálce na okraji lesa spatřil malou chatičku. Neviděl jsem však žádné auto a ani nikoho, kdo by se v jejím okolí pohyboval. Taky jsem si ale všimnul, že tráva okolo byla posekaná, což znamenalo, že ji někdo nedávno navštívil. Náhle mě přešla chuť zkoumat druhý konec louky. Místo toho jsem se otočil a vrátil se zpět ke klukům.

„Á, Tommo se uráčil poctít nás svojí přítomností," ušklíbl se Zayn, když jsem došel k autu.

„Byl jsem si to tady trochu obhlídnout. Můžu vás ujistit, že nás v noci nikdo neokrade."

„Tak když už to tady tak perfektně znáš, mohl bys dojit pro vodu," narhnul Niall, který už se vrátil od chaty, a vrazil mi do ruky tašku s několika pet lahvemi. Tázavě jsem pozdvihl obočí.

„Když půjdeš dál po louce a budeš koukat doprava, uvidíš v lese takovou úzkou cestičku. Po tý chvilku půjdeš, až dojdeš ke studánce. Je v ní pitná voda, tak ji naber do flašek," poučil mě, jako kdyby bylo úplně běžné pít lesní vodu kdoví odkud.