Super Psycho Love [KurooTsukki]

2.

Ahoj!!

Došli jsem ke mně domů. Díky bohu jsem neměl u dveří žádný nečekaný vzkaz. Vše se zdálo být v pohodě. Popovídali jsme si, koukli se na film, trochu jsme si zařádili v posteli, dali si společnou sprchu a nakonec šli spolu vařit. 

-----------

,,Napadlo mě, proč se nesestěhovat jeden k druhému?" 

Náhle se optal a ve mně hrklo. Proč tak najednou sakra a zrovna teď. ,,Rád bych, ale za dva týdny musím odjet, tak co to nechat, až se vrátím." zalhal jsem. 

,,Kam musíš odjet?"

,,Ke kamarádce, prochází si teď těžkým obdobím a já jí slíbil, že k ní na pojedu a nějakou dobu na ní dohlédnu. Nebude ti to vadit, že ne?" 

,,Ne, ale neříkáš to jen proto, že jsem se zeptal..."

,,Blázínku, jsme spolu už tak dlouho, myslíš, že bych tohle také nechtěl. Nebudu u ní dlouho max týden nebo dva."

,,A od kdy ty máš kamarádky?" 

,,Tuhle mám pomalu od dětství. Možná ji pak přiměju, aby se mnou přijela zpátky a seznámím vás. Je to bláznivá holka a jmenuje se Tsuki jako měsíc." 

,,Co když budu žárlit?"

,,Žárlit a na holku? Sice je to zároveň i moje fanynka, ale ona je ten typ holky, co chce aby její oblíbenec byl s jiným klukem, víš jak to myslím. A nezapomeň, že mě holky opravdu neberou. Můžu tě ujistit, že se nejdeme bavit, ale zařizovat pohřeb pro její nejlepší kamarádku, co s ní bydlela." 

,,Ou, promiň. Až za ní pojedeš, vyřiď ji upřímnou soustrast." 

Usmál jsem se na něj a pohladil jej po tváři. Poté jsem si ukradl jeden polibek. ,,Vyřídím a neboj, miluji jen tebe." špitl jsem a pořádně ho objal. Vážně mi bude chybět. Když jsem nad tím tak přemýšlel, nakonec mi ta lež nepřišla jako špatný nápad. Mohl bych se na chvíli vypařit k ní. Přestal jsem přemýšlet a věnoval se dál přípravě jídla. Když bylo jídlo hotové, nandal jsem a mohlo se jíst. Usmál jsem se na Kura a vložil mu první sousto do úst. On se přidal a můj čin opětoval. ,,Nejradši byh nikam nejel...budeš mi chybět, i když to bude jen pár dní..." hlesl jsem smutně. Kéž by to bylo jen pár dní. Bůh ví, na jak dlouho to bude. ,,Neboj, pak přeci spolu budeme bydlet, takže se připrav na to, že mě tu pak budeš mít každý den." odpověděl mi s úsměvem. Kéž bych dokázal být tak optimistický jako on. 

Pokračování příště...