Ta nejhorší výmluva

Pokud jste si právě přečetli popis příběhu a napadlo vás: Co to sakra je?, dovolte mi, abych vám vysvětlila, o co se vlastně jedná. Kovožravá prasata vznikla v jedné úžasné skupině na Discordu, a především díky jedné mé kamarádce (pokud si to čte, snad ví, že o ní mluvím, a já jí tímto děkuji:)) mě napadlo, že povídka o nich by mi mohla pomoct překonat psací krizi, kterou jsem až doteď měla. Ačkoliv tato povídka nepatří mezi nejlepší, jaké jsem kdy  stvořila, musím říct, že mi opravdu pomohla a bavilo mě ji psát. Takže bych hned na začátku chtěla poděkovat těm, kteří kovožravá prasata vymysleli: Antilia FantasyGirl3010 Trnka2  Lotus_Flower2003 a obecně děkuji komunitě, která na Discordu vznikla.
No... a teď už nezbývá než říct: Užijte si tuto absurdní povídku:).

Roman málokdy chodil do práce včas. Od té doby, co se mu podařilo získat dobré a jisté místo, se o to ani nesnažil. Věděl, že šéf ho nevyhodí, neboť ačkoliv se Roman ve firmě téměř vždy ukázal s aspoň dvacetiminutovým zpožděním, stále prováděl svou práci velmi dobře a momentálně nevěděl o nikom, kdo by ho případně mohl nahradit. Po měsících, kdy mu všechno procházelo, nevěřil, že by ho za jeho nezodpovědnost mohl stihnout trest. Jednoho dne se však stalo něco, co ho naprosto vyvedlo z omylu.

Bylo úterý, půl sedmé ráno, a Roman zrovna vycházel z domu, ačkoliv už měl dávno sedět v kanceláři. Zavřel za sebou dveře, pečlivě zamkl a rozhlédl se kolem sebe. Bydlel v domě na samotě u malého lesa, který ho přivítal pokaždé, když muž vykročil ven. Roman se zhluboka nadechl čerstvého vzduchu a s úsměvem zamířil ke garáži, kde se mělo nacházet jeho auto. Jakmile však dorazil na místo, strnul a v šoku upustil na zem klíče. V garážových vratech zela ohromná díra, kterou Roman viděl dovnitř.

Prasata. Celou místnost zaplňovala velká růžová prasata se zakroucenými ocásky a špičatými ostrými zoubky. Některá právě chroupala kusy kovu, jiná se zrovna přetahovala o jakési cáry látky. Dvě z nich byla plně zaujata gumovými pneumatikami kutálejícími se po garáži. To vše zbylo z Romanova Volva, nablýskaného Volva, na nějž muž tak dlouho šetřil, a které v místním prostředí působilo trochu jako pěst na oko.

Zdálo se to jako hodiny, co tam Roman stál a s otevřenými ústy hleděl na tu katastrofu. Chvíli si myslel, že se mu to jen zdá, že jde o strašlivou noční můru, z níž se co nevidět probudí. Po tom, co si několikrát pořádně protřel oči a štípl se do paže, si však pomalu začal uvědomovat, že to všechno je reálné. Tiše zaúpěl a chytil se za hlavu. Ačkoliv už se dokázal pohnout, jeho mozek stále odmítal správně fungovat. Na takovou situaci zkrátka nebyl připravený.

Sotva se muž začal vzpamatovávat, všiml si, že jedno z prasat došlo až k němu a začalo zvědavě očichávat svazek klíčů, který předtím upustil na zem. To Romana dokonale probralo. Sehnul se a rychle hrábl po klíčích. Prase se však cenné potravy nehodlalo vzdát tak snadno a ohnalo se po něm. Ostré zuby škrábly muže přes hřbet ruky a zanechaly mu na ní rudý šrám. Roman vykřikl bolestí i překvapením, což upoutalo pozornost ostatních tvorů. Někteří stále ještě hledali v garáži různá kovová nářadí, oči jiných se však přesunuly k Romanovi a ke klíčům, které držel v ruce.