Steal My Boy

-17-

*Loui*

Čekal jsem tam dlouho. V mém mobilu se vybila baterka, a tak jsem nevěděl, co se děje. Co když měl nehodu? Nebo se mu něco stalo? Ne. Nebuď paranoidní. Okřikl jsem sám sebe a sedl si na schody. Hlavu jsem opřel zábradlí a sledoval, jak lidé odcházejí a smějí se. Když konečně černé auto zastavilo u školy, můj svět se zhoupnul a v břiše se rozletělo tisíc motýlků. Postavil jsem se a usmál se.

Jenomže z černého auta vystoupil člověk, kterého jsem toužil vidět co nejméně. Zayn se narovnal, hadí oči zabořil do těch mých a ladným, sebevědomým krokem si to řinul ke mně.

„Co ty tady děláš?" řekl jsem a postavil se. Nelíbilo se mi, že je tady on. Nechtěl jsem, aby tady byl on. Kde je Harry?

„Vypadá to, že si spolu užijeme spóustu zábavy. Harry se na tebe vykašlal. Raději šel někam s Eleanor, aby ti to vynahradil, tak poslal mě." Zářivě se na mě usmál a přivřel oči. Nesnášel jsem tenhle úsměv. Byla to známka toho, že to nedopadne dobře. Ne pro mě.

„Neměl si být náhodou ve škole?" Nadzvedl jsem obočí a snažil se vypadat, že se ho nebojím, ale ve skutečnosti jsem se hroutil. Střepy z mého skleněného hradu se tříštily uvnitř mě a trhaly všechno na kusy. Takže on šel někam s El a mě poslal do háje. Bolelo to. Sklopil jsem hlavu a snažil se nedat najevo, že se mi chce brečet. Strašně moc brečet.

„Dneska jsem skončil už v deset. A taky jsem vlastně skončil úplně. Nemá smysl tam chodit, když mám všechny zkoušky za sebou," řekl jakoby nic a ukazováčkem mi zvedl hlavu. „Ale, ale, ale, ty nám pláčeš? No to je mi líto, ale snad sis nemyslel, že by s tebou Harry byl. Vždyť má přítelkyni a brzy se budou brát." Právě teď jsem slyšel, jako když se mi srdce zlomila. Vytvořila se v něm obří díra, který krvácela čím dál více. „Tak nasedej do auta," zavrčel a otevřel mi dveře, které rázem zavřel.

Cítil jsem se prázdný. Zayn celou cestu nemluvil a já se jen díval z okna a přál si, aby ta oceánová vůně z té mikiny nikdy neodešla. Aby mě Harry objal kolem ramen a už v životě nepustil. Aby mi řekl, že mě miluje víc než kohokoliv jiného na tomhle světě. Chtěl jsem, aby mě miloval více než celý svět. Byl jsem sobec. A všechno tohle byla jen sobecká přání trosky, jako jsem já. Černé auto zastavilo před nějakou kavárnou. Zayn se na mě podíval a hluboce si povzdechl.

„Tak hele," začal „teď půjdeš mezi supy, kteří čekají na tvojí chybu. Nedovol jim po tobě skočit, protože v bitevním poli bojuješ sám za sebe. Přijď tam a ukaž jim, že máš na to tady být. Teď si utři slzy a vypadni z toho auta." Dokončil svůj proslov a na něj překvapeně zamrkal, když jsem v tom autě ale ještě seděl, Zayn se zamračil a dodal: „Williame, hned, nebo si mě nepřej," zavrčel. Tahle slova mě donutila vyjít z auta, upravit si Harryho mikinu, svoje vlasy a nahodit úsměv. Zayn jen pokýval hlavou a už mě vedl ke dveřím.

Vešli jsme do celkem útulné kavárny, kde vzadu u stolu seděl Harry, Eleanor, dva staří pánové a jedna stará, ale zato velice elegantní dáma. Harry se s úsměvem a pohledem do mých očí postavil. Měl na sobě růžové sako a neskutečně moc mu to slušelo. Nedokážu si představit nikoho hezčího než jeho. Musel jsem se uculit, když jsem viděl jeho šťastné oči. Se Zaynem jsme přišli až k nim. V očích ostatních se zračilo značné znechucení, když viděli Zayna, ale zároveň zvědavost, když viděli mě. Teda až na Eleonor, ta jen nasraně protočila oči a odfrkla si. Tak jo, budeme pořád dělat to, co děláme, a prostě předstírat, že jsme v pohodě.

„Rád bych vám představil," ujal se slova Harry a jemně mě chytil za ruku „mého nového asistenta. Jmenuje se Louis."

„Dobrý den, moje jméno je Louis Tomlinson a rád vás všechny poznávám," řekl jsem mile a sednul si vedle Harryho na předem připravenou židli. Hned vedle si sedl Zayn, který jen zamumlal: „Dobrej." Nesetkal se s žádnou odpovědí, pouze s opovržlivými pohledy. Nevypadal ale, že by mu to nějak vadilo. „Loui," Harry se na mě znova otočil „chtěl bych ti představit mého ctěného otce, který je zároveň majitelem firmy Styles s.r.o., vedle něj je jeho manželka, moje drahá matka, a tady tenhle pán je předseda dolní komory poslanecké sněmovny pan John Calder, mimo jiné je taky otcem Eleanor." Dokončil poslední větu a sednul si.

„Takže, Louisi," spustil pán, který vlastnil Harryho oči, ale nikoli jeho úsměv. Ten patřil ženě vedle něho. Harry byl určitě po ní. „Kolik vám je let a co jste studoval?" Jeho hlas zněl hrubě, slizky a nepříjemně.

„Nedávno jsem oslavil své 21. narozeniny a studoval jse na Imperial College London." Odpověděl jsem suše, ale stále jsem se usmíval. Zayn měl pravdu, je to banda supů.

„Takže jsi studoval to samé, jako tady pan Malik?" zeptal se Eleanořin otec a mám pocit, že si chtěl dokonce i odplyvnout, když vyslovil jeho jméno.

„Ale kdepak, já se zabýval obchodem, ekonomikou a právem. Pan Malik studoval vědy a techniku." Absolutně vůbec se mi tady nelíbilo, ale musel jsem udělat dobrý dojem na Harryho otce, protože se se mnou pak začal bavit o různých obchodních věcech, právu a HDP v určitých zemích. Seděli jsme tam docela dlouho a já si tajně přál, abych mohl jít už konečně domů.

Mé emoce byly pořád pryč. Harry se tiskl na Eleanor a ona se po něm přímo sápala. Jeho matka to okomentovala slovy: oh, jak sladké. Zayn jen znuděně sledoval, jak se neustále otevírají a zavírají dveře a já byl uprostřed rozhovoru s panem Stylesem a panem Calderem. Věděl jsem moc dobře, že zamilovat se do Harryho byla obrovská chyba. Protože až budou stát u oltáře, mně praskne srdce už úplně. Protože žádné lampiony, žádná zmrzlina ani objetí vám nevyléčí to, že vám po tom člověku zůstane jen obrovská krvácející díra.

*****

Auta se rozjela, opilou Eleanor odvezl Zayn, opilého pana Stylese jeho žena a otec El si zavolal taxi. Jediní, kdo ještě zůstali v kavárně jsme byli my. Já a Harry jsme tiše popíjeli kafe a dívali se na západ slunce, který byl vidět z velkých prosklených oken. Jak jsem mu jen měl říct, že moje srdce po něm touží? Jak jsem mu měl oznámit, že není na světě nic, co bych miloval více než jeho? Kolena jsem si přitáhl k sobě, pohodlněji se zavrtal do měkkého křesla a nasál vůni čerstvé kávy.

„Omlouvám se, že jsem tě tam nechal," zazněl tiše jeho hlas a v očích se mu odrážela lítost a nitky zlata, které utkalo slunce.

„Nezlobím se, Harry. Nemám proč, jsem jen tvůj asistent. Nic víc..." Nic... víc. Povzdechl jsem si.

„Ale ty nejsi jenom můj asistent." Podíval se na mě a já na něj. Zelená v jeho kukadlech byla najednou tak strašně moc jasná a já mohl jen snít o jeho rtech na těch svých.

„Ale jo, jsem. Protože, co jiného bych byl? Tvoje snoubenka sama řekla, že jsem bezdomovec a-" políbil mě. Z ničeho nic se jeho měkké rty dotkly těch mých. Vytřeštěně jsem se na něj podíval, ale jeho lehce přivřená kukadla byla plná neskutečného klidu, a tak jsem zavřel víčka a užíval si ten pocit, když mě obklopovala jeho oceánová vůně a já si v tuhle, přesně jenom v tuhle jedinou, chvíli přál, ať všechno zlé zmizí, že tady na tomhle světě jsem jenom já a on a šumění moře.