Neprofesionální

--6--

Ráno jsem se probudil  s dobrou náladou, což jsem opravdu nečekal. Mika ještě chrupkala, což mě překvapilo ještě víc, ale mile. Šel jsem si připravit snídani a nevěřícně i oběd do práce. Poté jsem nasypal Mike do misky žrádlo a do druhé mléko a šel se obléct.

Další den mě opět probudil budík. Udělal jsem vše jako obvykle, až na to, že se mi těsně předtím, než jsem odešel povedlo ušpinit oblek. Šéf mě zabije.. Ale je pravda, že ve smlouvě nebylo nic o tom, že vždy musím nosit oblek. Takže jsem si vzal ze skříně bílou košili a obyčejné rifle. Za tohle by mě nemusel zabít.

Do práce jsem dorazil v čas a po dlouhé době i s dobrou náladou, čemuž se divila i Mei. Ale asi jsem byl rád, že dneska už to tak rušné nebude, ikdyž to budu vyřizovat ještě takový měsíc či dva.

Dorazil jsem do práce a snažil se nenarazit na šéfa, to se mi ze začátku dařilo, ale on potom přišel ke mě do kanceláře..

Šel jsem potom, co se to tu začalo opět naplňovat za Mareem.  ,,Už ses rozhodl?" zeptal jsem se ho, když jsem byl u něho.

,,Ano." řeknu jednoduše. Vážně jsem o tom přemýšlel a je to skvělá příležitost.

,,A ?" zeptal jsem a podíval se na své hodinky, abych mu naznačil, že nemám moc čas si povídat.

,,Pojedu s vámi." řeknu, celkem mě překvapilo, že na mě nevyjel kvůli tomu co mám na sobě, když byli pohovory přišel tam jeden kluk v podobném oblečení a on ho hned vyrazil..

,,Dobře." řekl jsem a prohlédl si ho. Jen jsem nadzvednul jedno obočí a zakroutil nad tím nespokojeně hlavou. ,,Bolí mě hlasivky, tak to asi necháme na jindy." řekl jsem už i pobaveně a pak se rozešel zpátky do kanclu.

,,Omlouvám se." Zamumlám jen a radši se vrátím k práci. Nevypadal moc naštvaně, ale stejně, je to neprofesionální.

Šel jsem zpátky do kanceláře a tentokrát začal připravovat věci ohledně té pracovní cestě.

Radši jsem za ním šel chvíli před polední pauzou, kdy jsem měl téměř všechnu práci hotovou a jen jsem potřeboval, aby to schválil.

Vše jsem vyřídil. Jak pokoj...kterej mimochodem budeme mít společný, jelikož jsou všechny ostatní zabraný. A já nemíním spát v nějakém neluxusním hotelu.

Došel jsem až k jeho kanceláři a zaklepal. Ještě před tím jsem ale napsal Akiko o svém problému s oblekem a ona mi odepsala, že ho nechá vyčistit, jen se za mnou bude muset stavit kvůli klíči od bytu.

,,Prosím." řekl jsem a čekal na to, až vstoupí.

Vejdu dovnitř a dojdu k němu. Přijde mi, že sem chodím celkem často, za normálních okolností bych to nejspíš donesl Daichimu, ale ten je pryč, takže musím chodit sem. Což je přes celé patro.

,,Ano?" zeptám se a odložím notebook. Musím už někoho zaměstnat, protože sem každý kvůli tomu chodí pak osobně.

,,Jsem tu jen kvůli pár věcem na schválení." řeknu a položím před něj notebook.

,,Dobře." Projedu to a pak jen kývnu na souhlas. Budu muset udělat další pracovní pohovory a někoho zaměstnat nebo povýšit.

,,Je všechno v pořádku?" Zeptám se, když si všimnu jeho lehce ztrápeného výrazu.

,,Jistě. Proč by nebylo?" zeptám se a trochu se i zamračím.

,,Jen jsem měl pocit, že se něco děje. Omlouvám se, vím že to je čistě vaše věc. Už nebudu rušit." řeknu a vezmu si svůj notebook.