Nechtěná

- 13 -

Stála jsem na schodch a zírala směrem k recepci s pusou dokořán.

,,Tati?!" špitla jsem spíš pro sebe. Protáhla jsem se kolem davu zuřivě dychtících chlapů koukajících na tanečnice blíž k recepčnímu pultu. Zamžourala jsem očima a snažila se na dálku rozpoznat mužovu tvář. Nebo jsem se spíš snažila spatřit jiné rysy v obličeji,abych se mohla sama sobě zasmát a vyloučit tak podezření,že je tu opravdu můj táta. 

Čím více jsem se ale přibližovala,tím bylo kromě mojí nenápadnosti těžší i přijmout krutou pravdu. Opravdu s blonďatou recepční laškoval můj otec?

                                                     •  •  •

Chytila jsem se za hlavu,kterou jsem měla jako střep a zaskučela. 

,,Bon?"

Těch pár minut,možná vteřin,než jsem byla schopná otevřít oči mi přišlo jako celá věčnost. Nade mnou se skláněl David. Snažila jsem se rozpomenout,co se dělo. Usnula jsem? Možná ano. Možná jsme leželi na posteli a on pustil jeden z těch nudných filmů bez pointy a tak jsem vytuhla. Ale proč ta nevolnost?

Nebo jsme snad souložili? Při představě,že mě nakládá tak surově,až jsem omdlela se mi udělalo mdlo. Křečovitě jsem zavřela oči a snažila se tu myšlenku vytěsnit z hlavy. Úplně vidím,jak mě zase nutí sát jeho péro,jak mi ho strká až k mandlím a přitom zaklání hlavu a vzdychá blahem.

,,Bonnie? Jsi dobrá?" Zeptal se a jemně se mnou zatřásl.

,,Já...Já nevím," řekla jsem a pomalu otevřela oči.

Jeho slova už jsem nevnímala. Před očima se mi objevil starý chlap s huňatým knírkem z pokoje č.5. Při té vzpomínce mě znovu rozbolil zadek. Omdlela jsem snad bolestí? 

Už jsem nával ohavných vzpomínek nevydržela. Žaludek vyslal mozku signál a tak se stalo,že jsem bez ostychu vyzvracela oběd i večeři. David ale držel v ruce modrý kýbl,a tak to včas zachytil. Už byl připravený,třeba to znamenalo,že jsem zvracela ještě než jsem omdlela? Možná z večeře.

VEČEŘE! No jasně. Okamžitě se mi před očima promítla scéna,kdy jsem uviděla na recepci muže. SVÉHO TÁTU! 

Už si vzpomínám. Snažila jsem se protáhnout kolem vřískajícího davu tak,aby mě nikdo od recepčního pultu nezahlédl. Mezi hromadou lidí se mi ale zamotala hlava a udělalo se mi nevolno. Když do mě omylem jeden z mužů strčil,okamžitě jsem upadla na zem. Když jsem dopadla a uhodla jsem se o zem do hlavy,upadla jsem do bezvědomí.

,,Davide promiň,musím jít!" sundala jsem ze sebe jeho ruku,kterou mě hladil po vlasech a spěchala ke dveřím. 

,,Kam jdeš?"

,,Musím si něco vyřídit." 

,,Tak si aspoň vezmi tohle," podal mi starostlivě žvýkačku. S díkem jsem ji přijmula a už jsem pospíchala z červené kanceláře pryč.

Seběhla jsem schody. Když jsem v hale už neviděla ani nohu,s hrůzou jsem zjistila,že je už po půlnoci. Najednou mě na pár chvil zamrzelo,že jsem se nedostavila u Davida,jak chtěl. Nebo spíš,že jsem se u něj nezdržela. Najednou mě přepadla chuť. A proč bych se tam nemohla zastavit teď? Stejně už tady nikdo není,včetně recepční,takže teď už nemám žádnou šanci zjistit,co tu otec pohledával. 

Bez dalšího rozmýšlení jsem tedy pospíchala zpátky do kanceláře. Vtrhla jsem tam bez zaklepání zrovna ve chvíli,kdy David ležel na pohovce a dělal si dobře rukou u porna v televizi. Nahrál mi do karet. Připadala jsem si jako smyslů zbavená.