Za chvilku je oba dva vzbudil křik.
M: ,,Co to je?"
D: ,,Nevim." řekl David rozespale.
Oba dva vykoukli ze stanu, už nepršelo, ale viděli nějakou paní jak volá o pomoc. Nikde nikdo jenom oni dva. Rychle se obuli a běželi tam.
M: ,,Co se stalo?"
P: ,,Honzík si hrál u břehu a najednu byl ve vodě, začal volat o pomoc, ale já nemám sílu tam vlést, vim, že by nás to smetlo oba dva."
D: ,,Já tam jdu."
M: ,,Daví je to nebezpečný."
D: ,,Já to zvládnu, neboj se." dal jí pusu a šel za Honzíkem do vody.
M: ,,Kolik je malýmu?"
P: ,,Budou mu 3."
D: ,,Honzíku, pocem pojď."
H: ,,Nemůžu, já vás neznám." držel se kamene a brečel.
D: ,,Ale maminka o mě ví a támhle stojí." ukázal na ní.
H: ,,Mamí."
P: ,,Honzíku, chyť se ho jo? On tě vytáhne."
H: ,,Dobře." chytl se Davida a ten ho vytáhl ven z vody.
Mery přes Davida hodila deku a malýmu dala nějaký Davidovo tričko a taky deku.
P: ,,Děkujeme moc. Já nevím co bych dělala, jak se vám odvěčím."
D: ,,To je samozřejmost." usmál se David.
H: ,,Děkuju."
Oba dva se na malýho podívali.
P: ,,Opravdu nic nechcete?"
M: ,,Opravdu ne."
P: ,,Radši s nim ještě zajedu do nemocnice, kdybyste něco chtěli, tak mi řekněte, jsme tu až do zítra."
D: ,,Ne, opravdu nic nechceme. Hlavní je, že přežil."
P: ,,To je pravda."
Rozloučili se a Dary šli do stanu. David se převlíkl do suchýho oblečení a lehl si.
M: ,,Děje se něco Daví?"
D: ,,Ne, proč?" usmál se.
Mery si lehla k němu a David si lehl na ní.
M: ,,Přijdeš mi takovej jako přešlej, vždyť si zachránil malýho chlapečka. To by jen tak neudělal."
D: ,,Já vim, ale přesně takhle starej byl i bratránek, vypadal jako on."
M: ,,A co se stalo?"
D: ,,Umřel při dopravní nehodě."
M: ,,Promiň, proto tě to tak vzalo?"
David přikývl a přitulil se co nejvíc k Mery.
