Setkání z války /Vilkinhof/

Fórky

David se snažil chovat co nejvíc nenápadně, nechtěl na sebe poukázat. I přes to ho vrchní sestra sledovala jako několikanásobného vraha, pokaždé když ho viděla a mu to nebylo dvakrát příjemné. „Vrchní, máte se mnou nějaký problém?" zeptal se jí jednou, když měl volnou chvilku. „Nemám," odpověděla mu stručně a dál s ním odmítala mluvit. Davidovi bylo jasné, že s ním nějaký problém má, ale snažil se zachovat chladnou hlavu. „Ok, jen by jste mě mohla přestat zabíjet pohledem," snažil se ji vyprovokovat, aby s ním mluvila. „Vy jste zase vtipný Hofbauere, bohužel nemám čas ty vaše fórky poslouchat," odpověděla mu. Po chvíli co tam David jen tak postával a čekal až bude k něčemu užitečný, se ozval telefon. Vrchní sestra ho okamžitě vzala. „Hofbauere, okamžitě vás potřebuje na sál jedna doktor Vilkin," rozkázala mu v momentě. David se tam taky vydal. Neměl na něj v poslední době nějaké štěstí, ale přemýšlel nad tím proč si vyžádal zrovna jeho.

Po dvouhodinové operaci se David i s jeho kolegou umývali v umývárně. Nenápadně po sobě pokukovali jako tehdy, ale ani jeden neřekl slovo. „Podal jste na sále skvělý výkon," promluvil nakonec Roman. David se chvíli pozastavil nad vykáním, nemohl na něj zapomenout nebo se jen snažil? „Díky, vy jste taky obstál," odpověděl mu nakonec, ale ani se na něj nepodíval. Když nakonec otočil hlavu ke svému kolegovi, uhnul mu pohledem. Ani mu nedošlo, že ho celou dobu pozoroval. David se nakonec vypařil z umývárny a skončil na lékařáku. Musel vymyslet co dál, jak se k němu chovat. „Dává mi druhou šanci nebo jen nějakou lekci?" předbíhali se jeho myšlenky, „nebo na mě nezapomněl, jen neví s kým si mě spojit?" Po těch letech ani nevěděl jak se k němu chovat, kdyby na něj začal moc naléhat možná by zmizel dřív, než by se mu cokoliv povedlo. Ale něco ho tížilo pokaždé, když si připomněl, že od něj musí jen získat dostatečné informace a pak ho předat dál. Sice ten pocit nedokázal popsat, ale nelíbil se mu.