Setkání z války /Vilkinhof/

Vysvětlit

Pro Davida se blížil konec služby, vlastně nejenom pro něj, ale i pro jeho kolegu Romana. Potkaly se na lékařáku, sice nechtěně, ale pro Davida to bylo štěstí v neštěstí jako vždycky. David se snažil rozhoupat k pár slovům, ale nějak mu to nevyšlo. Dělal, že něco hledá v šuplíku, aby nabral čas a odvahu. Nevěděl jak na něj, nebyl to zrovna nejlepší nápad, ale nic jiného ho nenapadlo. „Mohl bych vám to všechno vysvětlit?" dlouho uvažoval nad tím, jestli mu má vykat, ale nechtěl začít moc rychle. „Co přesně?" zeptal se Roman, ale ani se na něj nepodíval, stále to pro něj nebylo příjemné povídání. „Všechno, co jde nějak vysvětlit," odpověděl mu jednoduše. Dalo to chvíli, ale nakonec ho přesvědčil. Dorazili k němu do bytu, vytáhl z ledničky pivo, ani jeden to nemohl vstřebat střízlivý. Sedl si naproti němu ke stolu, přemýšlel kde začít, na vysvětlování toho bylo moc. „Můžete začít," spěchal na něj Roman, chtěl to mít za sebou. David uvažoval nad tím, kde všude mu má lhát. „Vlastně, jediná věc co mě zajímá, je proč jste tady," dodal po chvíli Roman a podíval se na Davida. „Kvůli práci, akorát jsem nečekal, že vás tu potkám," zalhal co nejrychleji David, snažil se vypadat jistě, chtěl se vidět, aby věděl jestli vypadá jistě. „Lhát, to vám šlo nejvíc," řekl skoro pro sebe Roman. Chvíli bylo ticho, ani jeden z nich nevěděl co říct dál. „Co kdyby jsme si tykali, když toho o mě hodně víte," navrhl po chvíli David, stoupl mu adrenalin, když ho Roman přejel pohledem, naběhla mu husina. „Jestli ti to udělá radost, tak klidně," Roman se zvedl k odchodu, „doufám, že nemáš nic v plánu. Jestli ti to nestačilo předtím." Pak se ozvalo zabouchnutí dveří a v bytě byl klid. David seděl u stolu a přemýšlel nad tím, jestli mu to stálo za to.