Setkání z války /Vilkinhof/

Důkazy

Uběhlo pár dní a Adam se stále neozval. David seděl u sebe v garsonce, hypnotizoval mobil pohledem a skrz něj Adama. Připadal si jako šílenec, seděl takhle už nějakou dobu a čekal. Najednou se otevřeli dveře, David sebou škubl, ale nijak nereagoval. „Můžeš mi vysvětlit co si po mně chtěl tak důležitého?" ozvalo se místností. David se konečně otočil, aby spatřil Adama, kterého shání už dobrých pár dní. „Ty mi nejdřív vysvětli, proč ses mi nemohl ozvat," podíval se na něj a čekal na odpověď. „Zabilov jede zpátky do Ruska, našel jsem ohledně toho nějaký důkazy," řekl Adam skoro s úsměvem. „Neřekl jsi, že na to počkáš a domluvíš se se mnou?" vyštěkl po něj David naštvaně. „Byla to jedinečná možnost," pokrčil rameny Adam. Tohle David nevydržel, nečekal, že by to kdy udělal, ale vrazil Adamovi pěstí celkem silnou ránu. „Co blbneš ty vole," začal mu nadávat Adam. „To co jsem měl už předtím," odpověděl David, „končím s tebou a tím tvým výzkumem. A postarám se, aby ho nenašli." „Ti na něm nějak moc záleží nemyslíš? Ale je pozdě, jsou na cestě na urgent," ušklíbl se Adam. David okamžitě popadl mobil, obul se a doslova vyběhl z bytu. Sice se málem zabil na schodech, ale i tak to zvládl bez újmy na zdraví a spěchal do nemocnice. Před urgent dorazil udýchaný, cestou ho honili ty nejhorší scénáře a to ho nutili vždycky přidat. Stihl to, jejich auto tu ještě bylo. Prošel kolem sanitek a dostal se na příjem. „Vás jsem tu opravdu nečekal pane doktore," přivítal ho jeden z nich, „přišel jste si nás zkontrolovat?" „Ne, teda jo," vydal ze sebe udýchaně David, „změna plánu." Vrchní je tak zmateně sledovala. „Všechno se to ruší," pokračoval David. „Jak to myslíte?" ptal se zmateně druhý z mužů. „Nastala chyba," snažil se lhát David. „Ty prachy nám vrátíte," ukončil to první z mužů a oba se vydali pryč. „Tohle řešte s Brejchou," zavolal na ně ještě David.