Bylo zvláštní tam znovu jít. Stála jsem nejistě před budovou školy, do které se hrnul nezastavitelný dav mých spolužáků. Pár lidí sedělo na schodech a povídali si o zážitcích z prázdnin, zatímco ostatní se natěšeně hrnuly do tříd. Dnešním dnem započal můj poslední rok tady, než se konečně vydám do vysněného New Yorku. Přemýšlela jsem, zda bych tam měla vejít nějak speciálně, aby si všichni kolem pomysleli, jak jsem cool nebo aby si mě ta půda nějak zapamatovala a až ji jednou budou bourat, cítili z jejich trosek mou přítomnost. Jenže já nejsem nikdo výjimečný. Nejsem jeden z těch typů, co se jen po cestě dovnitř pozdraví s polovinou školy, nejsem zvaná na každý večírek, nejsem ta, kterou každý prosí o podpis do ročenky a moje fotka s mojí "partou" nebude viset ve vitríně hned vedle trofejí několik desetiletí, jako příkladný vzor dokonalosti pro budoucí studenty. Jsem jen Ta holka od Liv nebo Tak holka, co jí umřela máma.
Nechápejte mě špatně, nikdy jsem nestála o popularitu nebo hromadu přátel. Liv mám ráda z celého srdce a za nic a nikoho bych ji nikdy nevyměnila, ale mám pocit, že to je někdy málo. Neustále si říkám, že na vysoké se to změní. Že budu tou, kterou zná víc, než jen tři lidi. Jenže co když se nic nestane? Co když taková prostě jsem?
,,Tak na co čekáš?" vylekají mě dvě hubené paže, které se obmotají kolem mého pasu. Liv se se smíchem odtáhne a postaví se vedle mě.
,,Jen tak přemýšlím," pokrčím rameny. Z poza černého auta se vynoří Max i s jeho sestrou a oba se vydají k nám. Liv musela přijet s nimi. Vysoký brunet objal Liv kolem ramen svou silnou paží a kývne mi na pozdrav. Blake se mému pohledu vyhnula. Nakonec jsme se všichni čtyři rozešli po chodníku, který se táhl z obou stran podél dokonale zeleného trávníku, směrem do školy.
,,Kyle mi říkal, že si odmítla jeho odvoz," konstatuje Max a zvídavě po mě mrkne. Liv ke mně překvapeně trhne hlavou a lehce pootevře pusu.
,,Kyle tě chtěl odvézt do školy? No to mě podrž," vyhrkne překvapeně a dost nadšeně. Pak jí ale úsměv opadne. ,,Proč si ho odmítla?"
,,Mám kolo a jezdila jsem na něm celé léto, takže mi nevadí. Naopak si ráda na něm pročistím hlavu. A nechci Kylea ani nikoho jiného otravovat," všechno to byla pravda, ale jak jsem říkala, hlavně nechci dělat Kyleovi plané naděje.
,,Takže jinak řečeno- není tvůj typ," ušklíbne se Liv, jako pokaždé, když jsem jí tuto větu sdělila. Nebylo to totiž poprvé, co se mi snažila někoho dohodit. Jenže její představa o mém budoucím partnerovi se od té mé dost lišila.
,,Hele věř mi, Kyle je fajn kluk a má tě rád. Navíc je chytrej, vtipnej, sportovec a celkem i pěknej," pokračuje Max. Chápu to, je to jeho kamarád, a tak se snaží, ale musí ze mě ten nulový zájem cítit, ne?
,,Kyle je blbec a leze holkám jen do kalhotek," ozve se a chvíli ta věta visí ve vzduchu. Všichni upřeme své oči na dosud tichou brunetu s nebojácným úsměvem, která svého bratra jednou větou hladce umlčela.
,,A to víš jak?" pozvedl obočí a přeměřil si jí pohledem.
,,Řekněme," ze svého bratra přesunula pohled na mě. Zdálo se, jakoby se jí v očích zajiskřilo a pobaveně se uchechtla. ,,že zkušenosti," dokončila svou větu a ve vteřině Max celý zrudl. Chtěl své sestře něco říci, ale ona se bez dalšího zájmu rozešla pryč a nechala nás za sebou.
,,To snad není možný! Ona spala s Kylem. Nevím, koho si z nich dvou podat jako prvního," supěl Max, avšak marně, protože tohle nebyla jeho starost.
,,Maxi, upřímně, s kým tvá sestra nespala. Neber si to špatně, ale není to nevinná holka," Liv si s Maxem bezmyšlenkovitě proplete prsty a druhou rukou ho pohladí ve vlasech. Když si ale všimne jeho pohledu a uvědomí si, co právě udělala, rychle se odtáhne a nahodí opět svůj drsňácký výraz. Zbytek cesty do třídy jsme strávili v tichosti, až na ty pozdravy. Zkusila jsem to počítat. Max se během té doby pozdravil s šestatřiceti lidmi, Liv s devatenácti a já si s jedním klukem z laborek vyměnila pohled, který byl k pozdravu poměrně blízko. Nevím, možná ty lidi od sebe odstrkuju sama.
Jako vždy jsme si s Liv sedli do zadní lavice, která byla od ní celá pokreslená. Max se posadil vedle Kylea, kterého spražil pohledem a neprohodil s ním jediné slovo. Blake jsem už nepotkala a jelikož je o rok mladší, jen tak na ní ani nenarazím. Ne, že by mě to nějak trápilo. Stejně by se mnou nemluvila. Baví se jen s těmi "oblíbenými".
Učitelka nás srdečně přivítala do nového roku, pronesla jakýsi motivační monolog ohledně maturity a přijímaček na vysokou a pak nám sdělila nový rozvrh, nejbližší akce a termín maturitního plesu a focení do letošní ročenky. Pak jsem ji přestala vnímat, jelikož se Liv lehce naklonila blíž ke mně, což znamenalo, že mi chce něco říct.
,,Max nás pozval na svůj mejdan v pátek. Je to něco jako oslava začátku konce, chápeš? Přišlo mi hrozně cool, jak to nazval," šeptne směrem ke mně. Musela jsem se lehce pousmát, jak z ní bylo znát, že je v tom až po uši, jen kdyby si to už konečně přiznala... ,,No každopádně jsem mu řekla, že obě přijdeme, takže žádný výmluvy na mě nezkoušej. Můžeme se ti tam alespoň porozhlédnout po tom tvém panu dokonalém," ušklíbne se. Jsem za Liv neskutečně vděčná a vím, že bych měla být ráda, že se vůbec stará, jelikož holky v jejím postavení, neboli holky tak oblíbené, jako ona, neřeší život někoho, jako jsem já a už vůbec nedělají dohazovačky, jenže já vlastně ani nikoho nechci. Potřebuju se soustředit na školu, maturitu a hlavně se musím dostat do vysokou, šetřit, jak jen to jde a pořídit si v New Yorku byt, najít si práci a podobně. Zkrátka myslím do budoucna a chci pro to udělat cokoli a nějaký kluci mohou počkat.
,,Dobře," pronesla jsem nakonec a tím naší konverzaci prozatím ukončila. Zbytek hodiny si Liv tajně pod lavicí textovala s Maxem, zatímco já pochytávala novou látku za nás obě stejně, jako to bývalo předešlé tři roky.
Pro dnešek ještě jednu :)) Vím, že jsem teď nebyla dost dlouho aktivní, ale neměla jsem úplně dobré období a na psaní jsem zkrátka neměla ani pomyšlení. Nedávno mě to ale znovu chytlo a doufám, že mi to vydrží co nejdéle. Tak snad se vám příběh zalíbí ;)
P.S.: Nahoře je Blake (asi jste pochopili, že bude hrát důležitou roli, proto vám ji představuju hned, jako druhou)
ČTEŠ
Call me friend but keep me closer I. ✓
RomansaTěsně než si sedla ke svému bratrovi, vyhledala pohledem mě. Zvláštní intenzitou zkoumala můj výraz, jakoby po něčem pátrala. Něčem, co tu vždy bylo, jen to nebylo na první pohled vidět.