Lokiho uražená pýcha a dopis postačí, aby vzniklo nedorozumění, které bude mít fatální následky. Bůh neplechy svým bezohledným chováním však neohrozí na životě pouze Sigyn, která podlehne svým démonům. Musí se pokusit zlomit v sobě zarytý odpor k em...
Věnováno:rendoska7 V médiích je k dipozici píseň k úvodu kapitoly... 💙💚
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
*Sigyn*
Strach se střídal s netrpělivostí, zatímco ji do zad tlačil tvrdý kámen léčitelského stolu. Nenašla v sobě dostatek odvahy, aby sledovala Sulii, jak pátrá v jejích útrobách za pomoci magie. Zaměřila se na vyryté ornamenty do oblouku ze zlata a tiše si odříkávala modlitbu, jako kdyby nebyla nikdo jiný než otrhaný poddaný, který žádá svého Boha o slitování.
Jakmile z ní stáhla své dlaně poznamenané tokem času, vnitřnosti se jí stáhly do obrovského uzlu. Násilně polkla tlačící se nedělní snídani do úst a s pomocí Sulie se posadila. Pobídla ji, aby konečně vyřkla verdikt. Ať už uslyší cokoliv, přijme to a naučí se s tím žít.
Vždy vyrovnaná Sulie pokorně sklopila hlavu. Připomínala truchlící vdovu u hrobu ztracené lásky. Z jejího hlasu mrazilo. Nebo spíše ze slov, které jí z úst vycházely. Ať se snažila najít jakoukoliv cestu, Sulia ji pouze chlácholila, že udělá vše, co bude v jejích silách. Jenže zákony přírody se obejít nedalo. A jestli ano, stále to bude mít ošklivé následky.
Šok, který se dostavil, se na ní podepsal. Vzlyky deroucí se jí z hrdla dusila do dlaně. Ramena se jí silně roztřásla a slzy stékající po tváři kanuly na zem. Stačila vteřina a naděje shořely na popel.
Snad k ní Sulie nadále promlouvala, neslyšela ji však do doby, kdy zaslechla jméno, které toužila poslouchat celý život. Vrchní léčitelka mu chtěla povědět pravdu. Vyžádala si od ní vzpomínky i slib, že to nikomu neřekne. Tohle... tohle musí Lokimu říct sama. Ale jak? Po tom všem, čím si prošli, a co mezi sebou našli...
Křičet o pomoc bylo zbytečné. Nikdo ji, ani dítě nezachrání. Viděla jenom jediné východisko. Nemeškala a utekla pryč za osobou, která jí dokáže alespoň poradit. Ona byla její záchranný kruh v bouři uprostřed oceánu; vzácný kyslík, než navždy utone.
*Loki*
O čtyři dny dříve
„Sigyn, ne!"
Paže divoce vystřelila k opačné straně stolu a z dlaně se uvolnil proud magie. Dvě vteřiny se v ten moment jevily jako věčnost, v níž se mu do svalu srdce zabodlo na tisíc ostrých jehel. Magická energie jí vyrvala pohár z ruky, až sebou vylekaně hrkla. Nemeškal a okamžitě vyskočil na nohy za cinkavého zvuku kovu dopadající na zem.
„Ihned to vyplivni!" poručil ji, aniž by vnímal, že jeho hlas vstoupil do stupně řevu.
Zamračila se a s otázkou v očích ho sledovala, jak se k ní vrhnul. Chytil její tvář do dlaní, zaklonil ji a hledal nekrotizovanou tkáň jako známku otravy. Nejednal zrovna v rukavičkách, když ji nutil otevřít pusu.
